Inari 2019: Mrazové lázně

ČLÁNEK: Inari 2019: Mrazové lázně

Jedu, šlapu, makám do kopce. Rotoped neznám, ale jízdnímu kolu se to podobá. Jen člověk nikam nedospěje. Dráty mi trčí z těla a vedou do přístroje, na který dohlíží postarší zdravotní ségra. Mým úkolem je šlapat a držet otáčky mezi 60 a 70. Opodál stojící doktor se zabývá lejstry.


Stručná data:

kdy: 10. února - 18. února 2019
kde: Finsko
Délka pochodu: cca 80 km
Fotogalerie: Inari 2019: Mrazové lázně

O autorovi:

"Jsem tvůrce tohoto webu, vandrák, skalkař, pankáč, frontman kapely TZ!, příležitostný fotograf, ajťák, učitel, příznivec severské přírody, očul a milovník ptactva."

-- Přemek


CYKLOUBREČENECKÝ ZAČÁTEK

Za mlada jsem býval zdatným cyklistou, takže tento způsob pohybu mi, na rozdíl od běhu, nedělá problém. Po patnácti minutách jsem vyjel na kopec, srdce neprasklo a sestra řekla "Pohov!". Já přestal šlapat a doktor zvednuvší se od lejster a monitorů, započal hovor:

"Můžete jet, kam že jste to říkal?"
"Na sever pane doktore, na sever."
"Na sever Čech? Lyžovat?"
"Ne. Finska. Do lázní."
"No tak teda jeďte."

Pochopil jsem z toho, že i když potíže přetrvávají, mé srdce je zdrávo, alespoň z medicínského pohledu tedy. To že je probodáno Strakou skrz na skrz, doktorův rotoped nezjistil. Ale dobrý, na akutní umírání to nevypadá, což je skvělá zpráva! Je třeba odcestovat do zimy...

HURÁ DO LÁZNÍ

Je půlka února, v Čechách začínají jarní (!!) prázdniny a v Inari (68° severní šířky) právě začala tzv. čínská sezóna (viz níže). Letadlo startuje za 2 dny. Původně jsem zimní dovolenou neplánoval a tak mám kvůli spontánnímu rozhodnutí na balení a organizaci devítidenního vandru jen pátek a sobotu (devítidenního proto, jelikož trochu učím v jedné škole a tam jsou ty jarňáky!). Balení jde rychle, co nemáš, nepotřebuješ.

V Ivalu jsem v sedm večer a k mému překvapení mě na letišti vyzvedává královna severu - Zuzka ze Starého města. Vidíme se tu každou zimu a ona se rok od roku více podobá sámské náčelnici, nekecám, hele! (viz foto)

ČÍNSKÁ SEZÓNA

Původně jsem si myslel, že letadlo z Helsinek do Ivala je plné různých Asiatů, ale později vyšlo najevo, že se jedná pouze o Číňany a Francouze v poměru 9:1. Je to jen můj názor, ale vysvětluji si tento poměr marketingem. Čínským marketingem. Někdo prostě umí nakecat Číňanům, že dozajista uvidí polární záři a dozajista uloví rybu skrz díru v ledu atd., atp... no a tak nebozí Číňané vypláznou těžké love, nastoupí do letadel a letí, pomalu ani neví kam. V Ivalu vystoupí a naloží se do autobusů, kterými jsou převezeni do hotelů s čínským menu a čínskými nápisy. V ceně zájezdu je též velká zima, takže dostanou teplé čínské oblečení, nastoupí na skútry složené z čínských dílů a jsou vyvezeni na čínské, eh, teda finské jezero. Tam vzhlíží k nebi a k polární záři, která se ale zas tak často neobjevuje a to i přesto, že byla zahrnuta v ceně letenky. Tolik k turismu.

NETURISTA

Nejsa Číňanem, zvolil jsem jiný druh výletu. A to sice bez čínských nápisů, skútrů a hadrů. Zato s novými lyžemi (výběhový model dvoumetrových Fisher E209 BC) na které jsem nasadil nové tuleně, staré vázání a hurá to vyzkoušet s původním tělem. Lázeňský pobyt mohl začít.

Nevím přesně, jak to v lázních chodí, ale párkrát jsem byl v lázních Bělohrad s domorodými pacienty a tam se jenom chlastá. Převážně pivo. To jsem s sebou na saních netáhl a tak bylo třeba zabřednout do odlišných procedur. Přibalil jsem tedy půl láhve whisky (Pozn.: později jsem zjistil, že tak malé množství nemůže na týdenní pobyt uprostřed mrazivé nicoty vystačit).

Pro pochod jsem si vybral seniorskou, Čech by řekl důchodcovskou, variantu s nulovým stoupáním. Z Ivala lze běžkovat po řece na sever - asi 20 km a člověk se ocitne na zamrzlém jezeře. Tak jsem učinil. Šlapání sněhu mi přišlo rozhodně smysluplnější, než ten vyprcaný rotoped u kardiologa.

ŠLAPEJTE SNÍH, BUDE VÁM LÍP

První den byl testovací, řekl jsem si "Půjdeš po řece po skútrovce a kdybys umíral tak do civilizace je vždy blízko. Když to přežiješ, můžeš na jezero." Zkrátka v lázních se musí opatrně. Fyzička nebyla nic moc, jel jsem asi tak na 70%, ale jinak to šlo. Cesta po Ivalojoki ubíhala pomalu, ale jistě. První bivak jsem rozbil v deltě řeky, jež se už začínala vlévat do "lázeňského" jezera.

Táboření proběhlo výtečně, sníh byl hluboký, teplota tak akorát - asi kolem deseti pod nulou, jen trochu foukalo. Cítil jsem se sice chorý, ale zpět v sedle! Jediným malým problémem byl fakt, že v GPS nebyla ta správná mapa. Nahrál jsem do ní ve spěchu podrobnou mapu všech regionů celého Finska, ale nějakým Božím zásahem se tam nepřenesl region jezera Inari. Takže vlastně celá moje plánovaná štreka:)

Díky Bohu! Jsa starým outdoorařem navyklým navigaci dle hvězd, lišejníků, deklinačních tabulek, či mapy a kompasu, měl jsem samozřejmě po ruce zálohu: prastarou papírovou mapu celého severního Finska v měřítku 1:150 000. Ta mi v kombinaci s kromobyčejným orientačním skillem a výše uvedenými prostředky poskytla vše co bylo třeba, a i o něco víc (viz níže).

Plán zněl jasně: dojít přes moje lázeňské jezero Inari do vesnice Inari, což bylo oklikou jen asi 80 km lyžmé chůze lehkým terénem. Takové lázeňské korzování mrazem. V cíli čekala undergroundová hospoda PaPaNa (v překladu "sobí bobky"), 1000 piv, sobí hamburger, živá muzika, Sámové, Sámice a punk. Lepší cíl neznám.

Pozn.: pro psychiku, morálku, hlavu, říkejte si tomu každý/á jak chcete, je vždy dobré mít cíl. Kdo nemá cíl, nežije. Cíl který se zove PaPaNa, osvícení, rekord, orgasmus, blaženost, či jakkoliv jinak, se vždy hodí. Sousloví "cesta je cíl" je super, ale jen v dlouhodobém hledisku, v krátkém výhledu nefunguje a tak se každému kdo dře se sáněmi na severu v zimě jak mezek jeho PaPaNa hodí. Jestli můžu radit, bez ní nahoru nechoďte:)

ZÁKAZ GPS V LÁZNÍCH

Nyní se vrátím ke štěstí v neštěstí a to sice k "rozbité" GPS. Byl jsem zvyklý na severu chodit podle šipky na displeji. V Čechách, kde není divočina, je to něco jiného - tady se s gpskou netahám, ale na severu mi respekt, pokora a opatrnost velely opačně. Nyní náhoda chtěla tomu, že jsem o šipku na displeji přišel a vážení, bylo to skvělé! Nová dimenze vjemů! Asi jako když člověk začne chodit bosý a krom teploty, vůně, vlhkosti, hluku atd. vnímá ještě to, jaký je povrch, po kterém kráčí.

Na Inarském jezeře - čili zamrzlé placce s tisíci ostrovy - je orientace zajímavá. A GPS člověka o tuhle zajímavost připraví, fuj! Jeden ze zlatých hřebíků mi byl náhodou odhalen a jsem za to rád. Velmi mnohokrát za den jsem musel kontrolovat mapu, kompas a hlavně reliéf břehu ostrovů abych zjistil, kde se nacházím a kudy půjdu. Nikdy jsem se neztratil, zato jsem se více soustředil a hlavně věděl co se kolem děje, jak ostrovy které míjím, vypadají a vůbec jsem měl o jeden vjem navíc. Vjem, o který vás GPS připraví. Má rada proto zní: v lázních GPS nepoužívejte! Doufám, že časem se dopracuji ještě dál a zahodím mobil a i další "vymoženosti" moderní civilizace, které zpohodlňují život a tím otupují mysl i její bystrost!

Po třech dnech pomalého pochodu jsem dospěl na ostrov, kde bylo značené tábořiště. Tak skvělý táborák jsem dlouho nezažil. Uprostřed divočiny, u ohně, s lahví u úst a hvězdami nad hlavou. Dívka mi tam sice chyběla, ale nic není nikdy ideální, že ano (více o této lázeňské epizodě je níže ve video sestřihu).

PILOTI

Pochod ubíhal spořádaně, teploty byly vyšší, než jsem čekal, takže lázeňský pobyt byl vskutku lázeňský. Pátý den se ochladilo k mínus dvaceti. To jsem zrovna přenocoval na svém oblíbeném ostrovním srubu, leč nebyl jsem tam sám. Na skútrech přijeli a osquatovali chalupu dva letečtí piloti. Správní chlapíci tak kolem šedesátky. Hodili jsme příjemný pokec, takže jsem se trošku vkonverzoval (možná i vkonvertoval) blíže k místňákům a jako bonus mi dali plechovku piva a naučili mě pár opileckých frází jako například "Hölönkyn Kölönkyn", což prý nic neznamená, ale často se to říká:) Za tuto vědomost jsem kmetům od letadel vděčen.

Z ostrovního srubu zbývalo do cíle 30 km. Následující den - zregenerován po pivní proceduře ve srubu - jsem si užíval lázeňského pochodu, když v tom se náhle zhoršilo počasí. Sníh sněžil, vítr dul a to zrovna v navigačně obtížné oblasti a přímo proti směru mého pochodu.

Proti větru se nedalo jít, tak jsem se posadil na saně a dal si pauzu na promyšlení následujících kroků. Kolem zrovna pochodovalo dvoučlenné stádo sobíků, a než si mě, sedícího na zasněžených saních, všimli, značně se přiblížili. Měl jsem možnost udělat pár fotek, které vyšly skvěle a na něž jsem hrd:)

Bylo to takové hezké shledání u sobíků doma, po kterém jsem se rozhodl změnit azimut, opustit vyjetou skútrovou stopu a pustit se hlubokým sněhem a křižovat šikmo proti větru.

VALENTÝNSKÁ BŘEČKA

Občas se na zamrzlé vodní ploše stane, že napadlý sníh izoluje vodu, která pronikla skrz led na jeho povrch. OČUL kráčící po takovéto zasněžené ploše se pak nestačí divit, když na toto místo narazí a zaboří se i s lyžemi do lepkavé vodní břečky, která se schovává pod sněhem. To je pak zlé a extempore, které nutně musí následovat, zabere i desítky minut.

Břečka se nalepí na lyže, tulení pásy a na boty, za pár sekund zamrzne a s pochodem je amen. OČUL musí zaparkovat "na souši", vzít si péřovku, vyzout se z vázání, nožem či jiným pevným nástrojem odstranit zamrzlý led na výbavě a snažit se při tom zůstat klidný a v teple. Mně tato procedura zabrala dvacet minut a to v krajně nehostinných podmínkách. Klení nepomáhá (navíc v lázních se klít nesmí!), je lepší zhluboka dýchat.

Následoval těžký pochod zlým počasím podle kompasu - jedna z těch drsnějších místních lázeňských procedur. Jelikož jsem ale jeden z nejlepších navigátorů a čtenářů map ever, trefil jsem správně na sever (najdi rým!). Po patnácti km mě čekal přístřešek s kamny a střechou nad hlavou - skvělé místo pro trávení svátku svatého Valentýna, toho každým OČULem nejvíc nenáviděného dne.

V kýbli na podlaze byl ve zbytku ledu umrzlý ubohý rejsek. Bylo mi ho líto a tak jsem mu na sv. Valentýna alespoň uspořádal kremaci v krbových kamnech. Taková malá ceremonie u níž jsem dopil whisku.

ČÍNA JEDE

Ráno se na jezeře objevilo několik skútrů s čínskými turisty a dvěma místními guidy. Na programu bylo rybaření na dírce v ledu a následná konzumace rybiček. Bavím se s mlčenlivým guidem, on pokuřuje cígo a hlásí "Jestli nic nechytneme, Číňan bude o hladu. Stejně ani neví, v jaké zemi je." Znalý místních poměrů jen souhlasně pokyvuji hlavou a vím, že Fin ví také. Netřeba dalších slov.

Loučíme se, balím saky paky a frčím na led. Fin mi poradil zkratku tajnou skútrovkou, takže když máknu, večer budu už v Papaně papat sobího burgera.

Tajná skútrová cesta se osvědčila a kolem osmé hodiny večerní jsem dospěl do cíle a oddal se pivní lázni. Tuto ozdravnou proceduru jsem praktikoval ještě dva následující dny a to za povyku místního sámského rapu, ale i jiných hudebních žánrů. Též mírná socializace proběhla a byl mi předveden prastarý dřevěný kostel uprostřed divočiny… viz fotky:)

Nuže, lázeňský pobyt se vydařil a i když se kondice mého chřadnoucího organismu nezlepšila, ověřil jsem si, že ještě není třeba věšet lyže na hřebík:)

Ostatní fotky naleznete ve
fotogalerii


Následuje krátký videosestřih z výletu (točeno na mobil):

    Přidejte komentář:

    Odběr novinek

    Pokud chctete být informováni o nově publikovaných článcích, zadejte níže svůj e-mail. Jakmile zde něco přibude, dostanete upozornění.

    Jednacesta.cz podporuje:

    antifa.cz respekt.cz greenlandoutdoors.com hatefree.cz Létáte-li letadlem, zaplaťte za návrat CO2 zpět do půdy

    Weblog

    [28. 4. 2019]

    Aktualizoval jsem sekci Fotky z vandrů - přidány čtyři kousky z let 2017 a 2018


    [27. 4. 2019]

    Mám tu report z letošního zimního výletu do Arktidy Inari 2019: Mrazové lázně


    [3. 12. 2018]

    Konečně jsem uveřejnil článek z podzimu: Napříč skotskou vysočinou, aneb voda je život, ale někdy taky smrt


    [23. 9. 2018]

    Letní výšlap na Grosses Wiesbachhorn (3.564m) - Stručný report z letního výšlapu v Alpách


    [25. 5. 2018]

    Inari 2018: Alone in the Cold, aneb Sám(a) v ledu - Konečně jsem se dokopal a dopsal zimní Finsko...


    [7. 11. 2017]

    Přidal jsem pár fotek z podzimního maškarního na Brdech.


    [3. 8. 2017]

    Íránské chození do kopce: letní výstup na mount Damávand (5.671 m n. m.) - Přidal jsem report z chození do kopce v Íránu.


    [1. 8. 2017]

    Krátký report z Kampermaueru


    [13. 4. 2017]

    Lezba v Juře, Jura v lezbě - surreální zmatenost pro dorost, psáno z pohledu pátého imaginárního účastníka zájezdu.


    [30. 30. 2017]

    Přijeli jsme ze severu, tuna je líčení: Finský Lemmenjoki v zimě: divočina i wellness na 68. rovnoběžce.


    [23. 1. 2017]

    Je zima, čas vandrů. Kennedy mi poslal report z našeho společného výletu do Krušných hor: První zimní alkovandr aneb Kennedyho krušné odpanění sněžnic a 14 dní na to sepsal Z Lípy do Lípy "na srabáka".


    [15. 10. 2016]

    Doplnil jsem povídání z Islandu: Překročení Islandu 2016: 400km pěšky Mordorem.


    [24. 3. 2016]

    Přidal jsem článek a fotky z putování zamrzlou finskou tajgou: Přes zamrzlé Laponsko: sobí stopou .


    [2. 12. 2015]

    Přidáno pár fotek z Brd: Brdy - holení chlupů.


    [13. 11. 2015]

    Po dlouhé odmlce jsem přidal povídání z 35 dní trvajícího dvoumužného vandru po severním Finsku a Norsku: Finsko/Norsko 2015: Zkrocená tajga neboli dva muži ve srubu Další články budou následovat.


    [28. 1. 2015]

    Přidal jsem report ze zimního přechodu Hardangerviddy: Zmrzlým perem: Zimní přechod náhorní plošiny Hardangervidda.


    [7. 11. 2014]

    Přidal jsem fotky z vandru podzimní Malou fatrou.


    [20. 10. 2014]

    Konečně jsem zkompletoval fotky a líčení z Grónska: Grónsko 2014: Výprava k jezeru Tasersiaq aneb 25 dní v pustině.


    [27. 8. 2014]

    Jsme zpět v ČR, výprava do Grónska byla úspěšná, fotky a líčení dáváme dohromady, více informací je zatím zde: http://gronsko2014.jednacesta.cz.


    [6. 7. 2014]

    Přidal jsem fotky a report z výšlapu na Piz Bernina (4,049 m) - českým stylem na alpský vrchol .


    [18. 6. 2014]

    Přidal jsem fotky z vandru Šumavou.


    [15. 5. 2014]

    Přidal jsem fotky z přechodu Jizerek a Krkonoš.


    [4. 2. 2014]

    Přidal jsem fotky ze zimního vandru přes vojenský výcvikový prostor Jince (Brdy).


    [24. 1. 2014]

    Ve fotogalerii z vandrů přibylo pár věcí: Javorníky - leden 2014 a Brdy - Leden 2014 - Bleskovka.


    [11. 12. 2013]

    Přidal jsem fotky a report z odpočinkového zimního vandru přes Jizerky.


    [17. 10. 2013]

    Konečně jsem zkompletoval líčení a fotky z Urho Kekkonen 2013 - vandr podzimní finskou tajgou. Byl to nejhezčí vandr mého života:)


    [21. 4. 2013]

    Soarss mi dodala report z jejich cyklovejletu po španělským ostrově Menorca: Menorcou na kolech Je tam i pár fotek, tak to omrkněte.


    [21. 3. 2013]

    Odemykám report ze zimního přechodu Slavkovského lesa: Zimní přechod Slavkovského lesa - příběh tří kamarádů: Vysoký, Hubený a Studený a zároveň přidávám spřízněnou fotogalerii.


    [6. 3. 2013]

    Dopsal jsem líčení z vandru hlubokou stopou: Zimní vandr přes Lužické hory - hlubokou stopou.


    [29. 11. 2012]

    Přidal jsem pár fotek z vandru po Rychlebskejch horách a Polsku: Rychlebské hory a Polsko.


    [24. 10. 2012]

    Přidal jsem pár fotek z Maroka: Maroko 2012 - Na turistu.


    [19. 8. 2012]

    Přidal jsem pár fotek do fotogalerie Alpy - Pitztal 2012.


    [2. 8. 2012]

    Dopsal jsem stručný report o Lezeckém zájezdu do Frankenjury.


    [17. 7. 2012]

    Přidal jsem článek o tom Jak jsem Barbuchu vyvezl na Súlov a zároveň zejtra razíme do Jury drtit v dešti 5tky!! Jo a beru foťák, takže něco přibude...


    [23. 4. 2012]

    Přidal jsem článek o Lezecké výpravě do jižní Francie a zároveň pár fotek z téže akce.


    [14. 3. 2012]

    Přidal jsem Joskův deník z výstupu na Mera Peak v Himalájích roku 2009.


    [4. 3. 2012]

    Přidal jsem pár fotek ze zasněžených Krkonoš


    [13. 2. 2012]

    Špicberky 2008 - výprava do arktické pustiny, aneb 14 dní divočinou s hladem v zádech - po čtyřech letech jsem přidal líčení z cesty po Špicberkách z roku 2008.


    [1. 2. 2012]

    Deník z výpravy do rumunského pohoří Apuseni roku 2003 - přidán prastarý deník z putování Rumunskem.


    [29. 1. 2012]

    Zimní bivak v Jizerkách - zahrabat se do sněhu


    [30. 10. 2011]

    Vandr Střela 2011 (Silver River) - další návštěva divoké řeky Střely.


    [28. 10. 2011]

    Klimakterium 2011 - 4denní pochod přes slovenské pohoří Vihorlat.


    [30. 9. 2011]

    Maroko 2011 - 14ti denní lezecko-poznávací vejlet do Maroka.


    [21. 8. 2011]

    Kungsleden - 450km napříč Laponskem daleko za polární kruh.


    [17. 2. 2011]

    Krušnohora 2011 - Krušnohorské mlžné trápení bylo pouze pro silné povahy s kladným vztahem ke slivovici...


    [29. 1. 2011]

    Vandr Brdy - leden 2011 - zimní víkendovej vandr z hospody U Paviána na kemp Swamp.


    [24. 10. 2010]

    Jizerky na podzim 2010 - Fotky z víkendový štreky Hospoda u Kozy - Hejnice.


    [19. 7. 2010]

    Alpy 2010 - Silvretta - 15 fotek z Alp.


    [8. 7. 2010]

    Nízké Tatry 2010 - Pár fotek z Nízkých Tater - přechod hlavního hřebene.


    [17. 1. 2010]

    Zimní přechod části Beskyd - 8 neohrožených polárníků vedených velkým Rykatánem... nezapadli!.


    [17. 12. 2009]

    England 2009 - Fotky z anglie - kvůli práci nebylo moc času na focení, tak jenom pár obrázků z národního parku Dartmoor a z Plymouthu (město za hranicí)...


    [18. 7. 2009]

    Alpy 2009 - Bernina gruppe - Pár dní v Alpách na hracicích Itálie a Švýcarska, bylo zrovna pěkný počasí na vylezení několika kopců...


    [23. 12. 2008]

    Zima na Islandu - Po 10ti denním putování Islandem jsme zjistili, že v zimě je tu opravdu zima a vítr opravdu fouká... Za to tu nepotkáte turistu - možná proto, že slunce vychází na 4-5 hodin děnně (přičemž je stejně většinou zataženo)...


    [4. 8. 2008]

    Svalbard 2008 - Heroický přechod části Špicberk v 5ti lidech plný potu, krve, deště a ledového větru... no vlastně až na odsunutí odletu o den to bylo bez zádrhelů..


    [28. 6. 2008]

    Roháče 2008 - jeden z tréningových treků přípravy na Špicberky..


    [31. 5. 2008]

    Krkonoše 2008 - 2 denní vejlet do Krkonoš.


    [1. 5. 2008]

    Střela 2008 (Silver River) - víkendový vandr kol divoké řeky Střely.


    [12. 2. 2008]

    Zimní vandr po Jeseníkách - Právě jsem se vrátil z Hradu.. eee, z vlaku, no prostě zimní přechod Jeseník úspěšně zakončen...


    [2. 11. 2007]

    Vandr T. O. Divizna 2007 - Jeden ze skvělejch vandrů na Divizně.


    [27. 7. 2007]

    Alpy 2007 - výstup na Grossvenediger (3666 m.n.m)


    [2. 8. 2007]

    Alpy 2007 - Ortler - Par vejletu do alp a tudiz neco kycovitych fotek zde...


    [12. 7. 2006]

    Skotsko - Paradni zem, supr dest, supr priroda, supr lidi a paradni pivo...


    [11. 2. 2006]

    Sherpalimit 2006 - První a zatím zároveň poslední ročník extrémního treku Sherpalimit.


    12. 6. 2005

    Vandr Beskydy - léto 2005 - Z Rožnova pod Radhoštěm po Česko-Slovenskejch hranicích na Lysou horu...


    22. 1. 2005

    Zimní vandr přes Labské pískovce - lednový pochod z Děčína do Jetřichovic a Chřibský.


    13. 11. 2004

    Děčínský sněžník 2004 - Zimní vandr - z Děčína přes Ostrov na Děčínský Sněžník.


    27. 9. 2004

    Rumunsko - Retezat - dneska sem se vratil z Rumunska z Retezatu, takze pridano par fotek...


    15. 8. 2003

    Roháče 2003 - s Pandou, Barbuchou a Joskou v Západních Tatrách.


    24. 7. 2003

    Rumunsko 2003 - další trek po Rumunsku.


    23. 8. 2002

    Rumunsko - Apuseni 2002 - 14ti denní vejlet do rumunského pohoříčka Apuseni.