Přes zamrzlé Laponsko: sobí stopou

ČLÁNEK: Finské Laponsko v zimě: sobí stopou

Je konec roku 2015 a na většině českých hor, včetně Krakonošových, je 1 cm sněhu... Tři měsíce před odletem, v prosinci a v depresi z toho, jak člověk v čele s neviditelnou rukou trhu, vodou v petlahvích a tisícovkou dalších nesmyslů zkurvil počasí, sleduji předpověď pro Ivalo (městečko na severu Finska). Sněhu tam mají metr padesát a přes den je 34 pod nulou... to jde, říkám si, tam je třeba se vydat.


Stručná data:

kdy: únor/březen 2016
kde: Finsko, NP Urho Kekkonnen
Délka a doba pochodu: asi 150 km, 10 dní
Fotogalerie: Zimní Finsko 2016

O autorovi:

"Jsem tvůrce tohoto webu, vandrák, skalkař, pankáč, frontman kapely Ty Zmrde!, příležitostný fotograf, ajťák, příznivec severské přírody a milovník ptactva."

-- Přemek


68°39′N

Tentokrát na konci února 2016 - odebrali jsme se do starého známého Urho Kekkonena. Tato, mezi Čechy jedna z nejprovařenějších severskozimních destinací, se nachází daleko za polárním kruhem, zhruba na 68. rovnoběžce. Již jsem touto krajinou pochodoval - se třemi druhy na podzim roku 2013 a bylo to znamenité.

Nyní, opět ve čtyřčlenném oddílu prostoupíme Kekkonenem, zato však na backcountry běžkách a zvolíme zcela jinou trasu. Místo batohů si proviant a potřebnosti potáhneme po sněhu na sáňkách. Bude to romantické a studené podobně, jako v Krkonoších za časů Hanče a Vrbaty. V to alespoň doufám.

Po víceméně krátkém formování skupiny, se ustalujeme na čtyřčlenné kohortě (já, Káča, Matěj, Marcel), shodujeme se na únorovém termínu (10 dní čistého pochodu) a začínáme řešit výbavu - ta je pro zimní vandr (Matěj tvrdošíjně trvá na slovu expedice:) tohoto typu dosti specifická.

Přípravy nebyly nijak horlivé, nicméně bylo nutno dbát na správné vybavení pro pohyb na sněhu (rozuměj BC běžky s tuleními pásy a vázáním, do kterého se vejde dosti teplá bota + saně/boby) a dostatečně teplé oblečení (hlavně pro Káťu - ruce jí modrají už v +5°C). Přece jen je rozdíl jít na týdenní zimní vandr po Čechách s teplotami, když se zadaří, kolem -10°C a desetidenní vandr zimní tajgou, kde může být pravidelně až 30 pod nulou.

Eko vsuvka: svět se posral a sněžná děla, nejen ty v Dubaji, jsou toho důkazem. Je v létě příliš horko? Šup s bazénem do každé zahrady (hned vedle omšelé trampolíny)! Padá v zimě málo sněhu? Nevadí, máme přece sněžná děla! Cožpak nikomu již nepříjde zvláštní dávat sněhu přívlastky přírodní, či umělý? Marnost nad marnost!

Otužilci

Jelikož Matěj i Marcel jsou otužilci a zima je velmi baví (minulý rok v lednu taktéž přešli norskou Hardangerviddu, na sněžnicích a bez pomoci GPS, což bylo stejně obdivuhodné, jako troufalé), neměl jsem o ně obavu. Též sebe si hledět umím, musel jsem se však postarat o Káču, která, jsa hubenou pěknicí, není od přírody pro zimní podmínky vybavena takovou odolností jako kterýkoliv z nás, mužských prapotomků neandrtálce. Mimo to jsem Káčiným rodičům slíbil, že se o jejich ratolest postarám, a že se vrátí se všemi prsty a údy na svých místech.

Náhodou se stalo, že jsme výpravu začali v šestičlenné skupině - kamarád Newman s kamarádkou Markétou měli mimoděk stejný let jako my. První dva dny jsme tak tvořili šestičlennou skupinu, šli společně.

Dlouhodobá předpověď počasí hlásila noční minima kolem -15°C, což bylo v pohodě. O to větší překvapení nás čekalo hned po přistání v Ivalu, kde bylo v poledne slunečno a svěžích 19 pod nulou:) Podobné teploty nás nakonec provázely celým výletem...

Pozn.: s přihlédnutím k faktu, že NP Urho Kekkonen je v zimních měsících hojně navštěvován právě českými turisty (včetně cestovních kanceláří), nebudu se zde příliš rozepisovat o naší trase. Věřím, že byla velmi originální a poskytla nám nefalšovanou a liduprázdnou divočinu, leč cestovkám toto know-how dle mého sobeckého názoru nepatří.

Svátek

Do Ivala se, jak známo, létá přes Helsinki - tam jsme strávili příjemnou noc v dětském koutku (náramně dobře se tam spí), kde nám Matěj udělal velkou radost svým svátkem. Jeho drahá mu k této příležitosti přichystala dort, který byl ještě doplněn vlastnoručně nakládaným a vlasnonožně šlapaným zelím. Paráda - naše těla tak dostala množství energie pro nadcházející záchod, teda pochod:) Ráno nás vzbudily hrající si děti, tak jsme letěli dál - Ivalo nás očekávalo.

Ihned z letiště jsme byli dopraveni na místo startu (tímto mockrát děkuji Zuzce za zprostředkování dopravy a za dodatečné informace!) a ohromeni nádherným, jasným a studeným počasím, vydali jsme se na cestu. V plné polní, zapřaženi jak psi, dříce jak koně, vstříc osudu. Cestou necestou, nedbaje gravitačních vln, jsme prošlapávali prašan i klopýtali přes zmrzlé sobí díry.

Kosa, kosa, kosa

Celkově vzato byl první den pochodu velmi náročný, během čtyř hodin jsme s občasnými přestávkami ušli asi 6 km. Tu noc jsme rozbili tábor na rovném plácku poblíž zamrzlé říčky a hned vedle zašlého ohniště jsme erektovali čtveřici stanů.

Tou dobou se již ochladilo na -20 a Káča začala mrznout - ačkoliv v péřovce (díky Kennedymu za ni!), bez dostatečného pohybu začala prochládat a šla si proto hned lehnout do spacáku. Po chvilce jsem jí šel navštívit a stále se chudák klepala...

Přiznám se, že v tu chvíli jsem vážně přemýšlel, zda to následující den neotočit zpět a vzít to cestou výhradně přes sruby, kde se dá zatopit. Vše se ale nakonec v dobré otočilo - rozdělali jsme ohěn, ohřál jsem Káťě vodu do petky a noc jsme přečkali spajíce.

Pozn.: sobí dírou myslím hlubokou vyhloubeninu ve sněhu vytvořenou sobíky za účelem sehnání potravy. Ti se přes zimu živí rostlinkami uvězněnými pod hlubokou sněhovou pokrývkou a zanechávají tak po sobě díry, kterých je nekonečné množství a výrazně ztěžují prostup terénem. Nicméně Sobi jsou v tajze doma, my hosté, takže jim to nebudu hanět:)

Mimochodem prudké výkyvy počasí znemožňují sobům přístup k potravě tím, že vrstvy mokrého sněhu (po oteplení) náhle zmrznou (ochlazení) a vytvoří tak souvislou ledovou vrstvu, přes kterou se zvěř nedokáže prohrabat. Sámové pak musí svá stáda přikrmovat podobně, jako je v zimě zvěř krmena i v ČR.

Následující den se šlo o poznání lépe (žádné sobí díry, teplejší počasí, schůdnější terén), účastníci výpravy si navíc zvykali na specifický pochod se saněmi a vůbec, vše bylo veselejší. Závěr dne byl korunován přespáním v jednom ze srubů, kterých je v Kekkonenovi mnoho. Jedině Matěj, jsa velkým otužilcem, si ustlal ve dřevníku. Noc v teple nám vlila novou krev do žil a Káče se prsty opět zbarvily do růžova. Amputace se odkládá:)

Ráno nás opustil Newman s Markétou - měli o dva dny více času, tak si zvolili delší trasu. Nás čekal přechod prvního, menšího "horského" hřebene, který v sedle dosahoval asi 350 m n. m.:) Byl jasný den a krása střídala nádheru, teplota byla navíc příjemná a na slunci se pohybovala kolem -10°C.

Na základě rychlosti pochodu z předešlého dne jsme mohli odhadnout a naplánovat přesnou budoucí trasu - denní pochody nám vycházely na cca 15km a to i za horších sněhových podmínek. Ten, kdo v čele skupiny zrovna prošlapával stopu, šel vždy pomaleji, vydávajíce na tvoření stopy minimálně dvojnásobnou práci, než pochodující za ním. Poslední se pak v zásadě "vezl" v dobře vyjeté stopě. Nutno podotknout, že prašanu bylo místy mnoho a průkopník na čele se bořil do hloubky 20cm i s lyžemi.

Na Brdech

K večeru jsme se utábořili ve stanech, vykopali ohniště (bylo značené na mapě, však zcela zapadané sněhem) a rozdělali fatru. Bylo to jak na zimním vandru na brdech, s tím neblahým rozdílem, že jsme kolem ohně tancovali v naditých péřových bundách, kterým, jak známo, jiskry příliš nesvědčí. Noc proběhla standardně, ráno jsme se probudili do svěžích 22ti pod nulou, slunce svítilo:)

Ten den se nám dokonce Marcel svěřil, že ač je bosistou a má tudíž ojediněle otužilá chodidla, bylo mu na nohy občas chladno. Faktem je, že Marcel měl jako jediný z nás klasické běžkové vázání a standardní běžkovou obuv. Já s Káčou jsme si hověli ve sněhulích a Matěj šel v kožených pohorkách.

Pozn.: mnoho lidí chodí zimní Urho Kekkonen pouze přes sruby. To znamená, že si s sebou neberou stany, ani vařiče a spoléhají výhradně na přespání ve srubech (ty jsou jednak veřejně přístupné, druhak zamykatelné - tam je třeba předchozí rezervace). Tato varianta je pohodlná, leč dosti omezující při výběru trasy pochodu, navíc jsou sruby často plné a na malém prostoru se tak tísní vícero lidí. Celková romantika vzešlá z faktu, že se člověk nachází ve srubu uprostřed divočiny, může tak výrazně utrpět.

Fini často nechodí ve větších skupinách než ve dvou a je mi takových dobrodruhů líto, když si představím, že dorazí na srub v pusté tajze a uvnitř najdou nasáčkováno dalších 6 lidí z ČR, případně ještě pořádajících závod v chlastání.

Proto prosím ty, které tento článek případně inspiruje k cestě na sever, aby na výše uvedené brali ohled a zároveň byli vždy ohleduplní k sousrubovníkům. Češi mají na severu Finska trochu pošramocenou pověst z doby kolem r. 2007, kdy cestovní kanceláře obsazovali sruby svými klienty na mnoho nocí, a kteří se tam chovali jako doma. Zůstat ve veřejném srubu je povoleno na jednu, maximálně dvě noci.

Otázkou cti je pak příprava dříví a třísek do kamen pro příštího nocovníka. Je záhodno, aby tento (možná polozmrzlý a vyčerpaný) zapálil oheň v kamínkách na jedno škrtnutí sirky.

Další den nás čekal pochod nějakých 17 km, slunečné počasí nám opět přálo a nálada byla výtečná. Z každého člena výpravy byl již zkušený rutinér, kterýkoliv z nás přivykl svému vybavení, věděl, co od něj má očekávat a kam sáňky pojedou, v které situaci. Stali jsme se kohortou, na kterou byla radost pohledět!

Koncem dne opět přituhlo k -20ti a musím říct, že poslední cca 40ti minutový pochod, kdy jsem prošlapával stopu hlubokým prašanem ke srubu, mi dal zabrat - zpotil jsem se jako prase, což v -20ti není žádná sranda. Ihned po příchodu na srub jsem se musel převléknout do suchého, jinak bych dočista zcepeněl:)

Oddych srubem

Sroubek byl nádherný, útulný. Poslední zápis ve srubové knize byl skoro dva měsíce starý, divočina!

Nařezali a nasekali jsme dříví, zabydleli se, a aby nebyla nuda, Matěj se péřovkou otřel o horkou rouru od kamen a zprasil tak rukáv na Siru Pepovi. Peří létalo:) Vše jsme zalátali lepící páskou a jako bonus mě Matěj porazil v páce. Nevídané! Nálada byla skvělá a Káče bylo horko, co víc si přát!

I následující den nám počasí přálo, což bylo velmi zapotřebí. Na plánu byl totiž přechod horského masivu (sedlo 550 m n. m.). Může se to zdát málo, ale na 68. rovnoběžce, cca 200km nad severním polárním kruhem již v této výšce nepotkáte žádnou vegetaci, pouze holé pláně plné šutrů, sem tam hlíny a lišejníků.

Útok na hřeben

Počas pochodu do mírného vrchu rychle ubývala vegetace, následně zmizely i poslední křoviny a nastal silný vichor. Svah se stále napřimoval, až jsme dospěli do nějakých, řekl bych 25 - 30 stupňů strmosti. Šlo to ztuha, saně se ve svahu, který jsme traverzovali, převracely. Navíc byla dosti kosa, takže jsme makali bez přestávek.

Na tomto místě musím poděkovat Matějovi a Marcelovi za jejich nekonečnou výdrž při prošlapávání stopy! Né, že bychom já, nebo Káča nikdy nevedli skupinu, ale rozhodně jsme se na chvostu flákali častěji než naši druzi. Možná je to tím, že první je zkušený ultramaratonec (porazil mě v páce!) a druhý ještě zkušenějším všestranným tahounem, jehož tělo je vytesáno z mramoru.

Jakmile jsme dospěli do sedla, vítr se utišil a před námi se rozprostřela nádherná podívaná na okolní zasněženou krajinu. Bylo jasno a dohled čítal odhadem mnoho desítek kilometrů (viz. fotky). Měli jsme kliku. Mimochodem, příští den šla v našich stopách jiná skupinka Čechů a ti měli mlhu...

V sedle jsme si dali kratší foto pauzu a jali se svézt dolů s kopce. Každý měl svůj osobitý styl: Marcel nasedl na sáně klasicky obkročmo a sjížděl kopec jako za mlada, Káča - zdatná to lyžařka - jela dle pravidel správného sjezdového lyžování sounož, já kombinoval oba tyto způsoby a Matěj zalehnul na saně i s lyžemi, břichem doů, hlavou dopředu a valil...

V údolí začal opět holomráz, dvacet pod nulou, tak jsme pod čelovkama dokroutili posledních osm kilometrů k centrálnímu jezeru a ubytovali se v malém, útulném sroubku. Mohl začít zasloužený relax (následoval jednodenní odpočinek završený skvělou finskou saunou).

K centrálnímu jezeru Luirojarvi vede většinou stopa vyjetá skůtrem a ostatními lyžaři - jedná se o víceméně rušné místo. My potkali kolem jezera cca 15 turistů z různých skupin. Octli jsme se ve více "turistické" oblasti parku - do civilizace nám zbývaly cca 2-3 dny pochodu, který měl být o mnoho snažší - stopy sobí byly nahrazeny stopami skůtřími.


Saunování...


V půlce dalšího dne a uprostřed nezáviděníhodného vichru zařval Matěj: "Defekt!" a my vědeli, že je něco špatně. Vyrval vázání z běžky. Jal se tedy záložních sněžnic a pár kilometrů pochodoval bez možnosti se sklouznout. Cestou jsme se zastavili na sroubku, opravili defekt použitím náhradní běžky (kterou jsem celou cestu táhnul) a zároveň jsme prohodili pár slov s místním finským guru (byl zde průvodcem a měl nádherné, dlouhatánské lyže).

Salonlampi

Abychom poslední dny neměli tak lehké, sešli jsme z vyjeté stopy a vydali se úzkým lesním kaňonem k přenádhernému přístřešku Salonlampi (viz. foto). Ten bylo třeba nejprve zprovoznit odstraněním asi 1.5m vysokého příkrovu sněhu z ohniště. Když jsme se zabydleli a rožnuli oheň, předpokládaný pocit vytopeného obýváku byl nahrazen pocitem ledové udírny. Skutečně, místo tepla nám do přísřešku sálal tak leda kouř a zima byla stále stejná.

Kromě srubů jsou ve Finsku turistům k dispozici též přístřešky (Laavu) a ohniště. Tyto jsou v zimě většinou opuštěné, zapadané sněhem a může být obtížné je najít (zn.: GPS výhodou).

Ráno Káča přestala mluvit - jak jsme se později dovtípili, noc v zakouřeném a promrzlém přístřešku se jí příliš nezamlouvala. Zde jen zmíním varování mrazumilovným mužům: plánujete-li vzít do podobných podmínek své drahé polovičky, dobře se předem ujistěte, že zimní řeholi unesou!

K večeru, to už jsme byli, co by kamenem dohodil od Kiiloppy (turist. centrum), jsme Káťu šoupli do srubu - chatka byla vytopená a Káče tento fakt opět rozvázal jazyk a vykouzlil úsměv na omrzlých tvářičkách:) Navíc byla ubytována s šestičlennou skupinou Čechů z Karlových Varů a jedním Němcem. Co se dělo přes noc, jsem se mohl jen domnívat... hlavně že jí bylo teplo.

Marcel, Matěj a já, jsme si postavili stany poblíž a užívali si tak poslední skutečně mrazivou noc na severu.

Závěrečný den pochodu se oteplilo na nějakých šest pod nulou, nastal řádný vítr a rozhostila se mlha s občasným sněžením. Děkovali jsme Odinovi, že nám po většinu vandru dopřával sice mrazivé, leč nádherně jasné počasí. Příště ještě tu polární záři, prosím!

V cíli

Turistické centrum Kiiloppa, kam jsme dospěli po pár hodinách pochodu, nás potěšilo opravdickou horkou sprchou a Matěj s Marcelem navíc zakusili tradiční nakouřenou saunu. Já polknul vařeného soba, jelikož před dvěma roky jsem si ho odepřel a Káča po 10ti dnech konečně sundala čepici a následně si hodinu sprchovala vlasy.

Po noci strávené ve stanech poblíž hotelu a posledním ohýnku, jsme naskočili na autobus do Ivala a frčeli domů.


Ostatní fotky naleznete ve
fotogalerii


Následuje krátký videosestřih z výletu (točeno na mobil):

  • limtorrenfb

    zveřejněno: 2017-10-17 18:07:42

    すべての https://limtorrent.com/ https://limtorrent.com/browse-torrents/ https://limtorrent.com/top100 https://limtorrent.com/latest100 https://limtorrent.com/search-cloud/ 投稿者

    Odpovědět na komentář

Přidejte komentář:

Odběr novinek

Pokud chctete být informováni o nově publikovaných článcích, zadejte níže svůj e-mail. Jakmile zde něco přibude, dostanete upozornění.

Jednacesta.cz podporuje:

antifa.cz respekt.cz greenlandoutdoors.com hatefree.cz

Weblog

[3. 8. 2017]

Íránské chození do kopce: letní výstup na mount Damávand (5.671 m n. m.) - Přidal jsem report z chození do kopce v Íránu.


[1. 8. 2017]

Krátký report z Kampermaueru


[13. 4. 2017]

Lezba v Juře, Jura v lezbě - surreální zmatenost pro dorost, psáno z pohledu pátého imaginárního účastníka zájezdu.


[30. 30. 2017]

Přijeli jsme ze severu, tuna je líčení: Finský Lemmenjoki v zimě: divočina i wellness na 68. rovnoběžce.


[23. 1. 2017]

Je zima, čas vandrů. Kennedy mi poslal report z našeho společného výletu do Krušných hor: První zimní alkovandr aneb Kennedyho krušné odpanění sněžnic a 14 dní na to sepsal Z Lípy do Lípy "na srabáka".


[15. 10. 2016]

Doplnil jsem povídání z Islandu: Překročení Islandu 2016: 400km pěšky Mordorem.


[24. 3. 2016]

Přidal jsem článek a fotky z putování zamrzlou finskou tajgou: Přes zamrzlé Laponsko: sobí stopou .


[2. 12. 2015]

Přidáno pár fotek z Brd: Brdy - holení chlupů.


[13. 11. 2015]

Po dlouhé odmlce jsem přidal povídání z 35 dní trvajícího dvoumužného vandru po severním Finsku a Norsku: Finsko/Norsko 2015: Zkrocená tajga neboli dva muži ve srubu Další články budou následovat.


[28. 1. 2015]

Přidal jsem report ze zimního přechodu Hardangerviddy: Zmrzlým perem: Zimní přechod náhorní plošiny Hardangervidda.


[7. 11. 2014]

Přidal jsem fotky z vandru podzimní Malou fatrou.


[20. 10. 2014]

Konečně jsem zkompletoval fotky a líčení z Grónska: Grónsko 2014: Výprava k jezeru Tasersiaq aneb 25 dní v pustině.


[27. 8. 2014]

Jsme zpět v ČR, výprava do Grónska byla úspěšná, fotky a líčení dáváme dohromady, více informací je zatím zde: http://gronsko2014.jednacesta.cz.


[6. 7. 2014]

Přidal jsem fotky a report z výšlapu na Piz Bernina (4,049 m) - českým stylem na alpský vrchol .


[18. 6. 2014]

Přidal jsem fotky z vandru Šumavou.


[15. 5. 2014]

Přidal jsem fotky z přechodu Jizerek a Krkonoš.


[4. 2. 2014]

Přidal jsem fotky ze zimního vandru přes vojenský výcvikový prostor Jince (Brdy).


[24. 1. 2014]

Ve fotogalerii z vandrů přibylo pár věcí: Javorníky - leden 2014 a Brdy - Leden 2014 - Bleskovka.


[11. 12. 2013]

Přidal jsem fotky a report z odpočinkového zimního vandru přes Jizerky.


[17. 10. 2013]

Konečně jsem zkompletoval líčení a fotky z Urho Kekkonen 2013 - vandr podzimní finskou tajgou. Byl to nejhezčí vandr mého života:)


[21. 4. 2013]

Soarss mi dodala report z jejich cyklovejletu po španělským ostrově Menorca: Menorcou na kolech Je tam i pár fotek, tak to omrkněte.


[21. 3. 2013]

Odemykám report ze zimního přechodu Slavkovského lesa: Zimní přechod Slavkovského lesa - příběh tří kamarádů: Vysoký, Hubený a Studený a zároveň přidávám spřízněnou fotogalerii.


[6. 3. 2013]

Dopsal jsem líčení z vandru hlubokou stopou: Zimní vandr přes Lužické hory - hlubokou stopou.


[29. 11. 2012]

Přidal jsem pár fotek z vandru po Rychlebskejch horách a Polsku: Rychlebské hory a Polsko.


[24. 10. 2012]

Přidal jsem pár fotek z Maroka: Maroko 2012 - Na turistu.


[19. 8. 2012]

Přidal jsem pár fotek do fotogalerie Alpy - Pitztal 2012.


[2. 8. 2012]

Dopsal jsem stručný report o Lezeckém zájezdu do Frankenjury.


[17. 7. 2012]

Přidal jsem článek o tom Jak jsem Barbuchu vyvezl na Súlov a zároveň zejtra razíme do Jury drtit v dešti 5tky!! Jo a beru foťák, takže něco přibude...


[23. 4. 2012]

Přidal jsem článek o Lezecké výpravě do jižní Francie a zároveň pár fotek z téže akce.


[14. 3. 2012]

Přidal jsem Joskův deník z výstupu na Mera Peak v Himalájích roku 2009.


[4. 3. 2012]

Přidal jsem pár fotek ze zasněžených Krkonoš


[13. 2. 2012]

Špicberky 2008 - výprava do arktické pustiny, aneb 14 dní divočinou s hladem v zádech - po čtyřech letech jsem přidal líčení z cesty po Špicberkách z roku 2008.


[1. 2. 2012]

Deník z výpravy do rumunského pohoří Apuseni roku 2003 - přidán prastarý deník z putování Rumunskem.


[29. 1. 2012]

Zimní bivak v Jizerkách - zahrabat se do sněhu


[30. 10. 2011]

Vandr Střela 2011 (Silver River) - další návštěva divoké řeky Střely.


[28. 10. 2011]

Klimakterium 2011 - 4denní pochod přes slovenské pohoří Vihorlat.


[30. 9. 2011]

Maroko 2011 - 14ti denní lezecko-poznávací vejlet do Maroka.


[21. 8. 2011]

Kungsleden - 450km napříč Laponskem daleko za polární kruh.


[17. 2. 2011]

Krušnohora 2011 - Krušnohorské mlžné trápení bylo pouze pro silné povahy s kladným vztahem ke slivovici...


[29. 1. 2011]

Vandr Brdy - leden 2011 - zimní víkendovej vandr z hospody U Paviána na kemp Swamp.


[24. 10. 2010]

Jizerky na podzim 2010 - Fotky z víkendový štreky Hospoda u Kozy - Hejnice.


[19. 7. 2010]

Alpy 2010 - Silvretta - 15 fotek z Alp.


[8. 7. 2010]

Nízké Tatry 2010 - Pár fotek z Nízkých Tater - přechod hlavního hřebene.


[17. 1. 2010]

Zimní přechod části Beskyd - 8 neohrožených polárníků vedených velkým Rykatánem... nezapadli!.


[17. 12. 2009]

England 2009 - Fotky z anglie - kvůli práci nebylo moc času na focení, tak jenom pár obrázků z národního parku Dartmoor a z Plymouthu (město za hranicí)...


[18. 7. 2009]

Alpy 2009 - Bernina gruppe - Pár dní v Alpách na hracicích Itálie a Švýcarska, bylo zrovna pěkný počasí na vylezení několika kopců...


[23. 12. 2008]

Zima na Islandu - Po 10ti denním putování Islandem jsme zjistili, že v zimě je tu opravdu zima a vítr opravdu fouká... Za to tu nepotkáte turistu - možná proto, že slunce vychází na 4-5 hodin děnně (přičemž je stejně většinou zataženo)...


[4. 8. 2008]

Svalbard 2008 - Heroický přechod části Špicberk v 5ti lidech plný potu, krve, deště a ledového větru... no vlastně až na odsunutí odletu o den to bylo bez zádrhelů..


[28. 6. 2008]

Roháče 2008 - jeden z tréningových treků přípravy na Špicberky..


[31. 5. 2008]

Krkonoše 2008 - 2 denní vejlet do Krkonoš.


[1. 5. 2008]

Střela 2008 (Silver River) - víkendový vandr kol divoké řeky Střely.


[12. 2. 2008]

Zimní vandr po Jeseníkách - Právě jsem se vrátil z Hradu.. eee, z vlaku, no prostě zimní přechod Jeseník úspěšně zakončen...


[2. 11. 2007]

Vandr T. O. Divizna 2007 - Jeden ze skvělejch vandrů na Divizně.


[27. 7. 2007]

Alpy 2007 - výstup na Grossvenediger (3666 m.n.m)


[2. 8. 2007]

Alpy 2007 - Ortler - Par vejletu do alp a tudiz neco kycovitych fotek zde...


[12. 7. 2006]

Skotsko - Paradni zem, supr dest, supr priroda, supr lidi a paradni pivo...


[11. 2. 2006]

Sherpalimit 2006 - První a zatím zároveň poslední ročník extrémního treku Sherpalimit.


12. 6. 2005

Vandr Beskydy - léto 2005 - Z Rožnova pod Radhoštěm po Česko-Slovenskejch hranicích na Lysou horu...


22. 1. 2005

Zimní vandr přes Labské pískovce - lednový pochod z Děčína do Jetřichovic a Chřibský.


13. 11. 2004

Děčínský sněžník 2004 - Zimní vandr - z Děčína přes Ostrov na Děčínský Sněžník.


27. 9. 2004

Rumunsko - Retezat - dneska sem se vratil z Rumunska z Retezatu, takze pridano par fotek...


15. 8. 2003

Roháče 2003 - s Pandou, Barbuchou a Joskou v Západních Tatrách.


24. 7. 2003

Rumunsko 2003 - další trek po Rumunsku.


23. 8. 2002

Rumunsko - Apuseni 2002 - 14ti denní vejlet do rumunského pohoříčka Apuseni.