Zmrzlým perem: Zimní přechod náhorní plošiny Hardangervidda

ČLÁNEK: Zmrzlým perem: Zimní přechod náhorní plošiny Hardangervidda

Tak se to povedlo - uprostřed zimy jsme přešli náhorní plošinu Hardangervidda. V následujícím článku shrnu, jak to šlo. Nečekejte ale popis krásných výhledů do krajiny či strhující faunu. Na zimní Hardangerviddě totiž není skoro nic vidět - jenom bílo, občas šutr a občas obrys kopce. Bude to tudíž výpověď hlavně o dřině a technikáliích, v zásadě nic moc úchvatného:)


Stručná data:

kdy: 27. 12. 2014 - 7. 1. 2015
kde: Norsko, Hardangervidda
Délka a doba pochodu: 123km, 8 dní

O autorovi:

"Jsem tvůrce tohoto webu, vandrák, skalkař, pankáč, frontman kapely Ty Zmrde!, příležitostný fotograf, ajťák, příznivec severské přírody a milovník ptactva!"

-- Přemek

O co šlo?

Hardangervidda je největší náhorní plošina v Evropě, její průměrná nadmořská výška činí 1.100 m n. m. a nevyskytují se na ní stromy. Ačkoliv se rozkládá mnohem níže než je Arktida (kolem 60. stupně severní šířky), vzhledem k nadmořské výšce na ní převládá arktické klima, fauna i flora.

Trasa z Finse do Rjukanu patří mezi klasické treky v této oblasti, norským turistům na lyžích stačí na překonání cca 125 km obvykle 7 dní. Jack ale vymyslel, že je třeba okusit drsnější podmínky a tudíž, že půjdeme koncem prosince - stejně jako Amundsen, když tu za mlada trénoval. To by norské turisty nejspíš nenapadlo - v prosinci totiž není sezona. Tou dobou jsou chaty podél cesty (cca každých 20 km) zavřené, lyžařská stopa ani značení neexistuje, je zima, je málo světla a duje vichr. Sezona na Hardangerviddě začíná někdy v březnu, přes zimu je to země nikoho.

Motivace naší čtyřčlenné skupiny je ale jiná než motivace norského turisty, který se kochá slunnými dny a s lehkým batůžkem putuje od chaty k chatě. Pro mně a Jacka je to trénink na přechod Grónska - chceme si ozkoušet polárnické dovednosti a zažít, jaké to je, pohybovat se několik dní v podmínkách podobných těm, které panují na grónském pevninském ledovci.

Šílená Káča se přidala, protože chce, jak jsem pochopil, zažít pokud možno vše, co je alespoň trochu extrémní. A jelikož větší šance na úspěch je ve dvojici, přizvala si k tomu zkušeného horala Romana.

Z Prahy razíme 27. prosince letecky do Oslíka, kde se setkáváme s Jackem (ten letěl z Londýna), nakupujeme pár litrů benzínu a cupitáme na vlak, který nás odveze přímo do výchozího bodu výletu.

Dle Jackova plánu vystupujeme na vlakové stanici Finse (nejvýše položená železniční stanice v Norsku - 1.222 m n. m.) a ve vyhřáté místnosti norských drah přebalujeme saně a bágly. Z kohoutků na záchodech teče vařící voda, což nám přijde vhod. Poté přespáváme nasáčkováni v malé (a taktéž vyhřáté) místnůstce přifařené k čekárně, kterážto se na noc zavírá.


První zimní den

Ráno vstáváme brzo a v 8:00 vyrážíme směrem na jihovýchod, je -18°C, moc nefouká. Všichni jsme na lyžích a táhneme saně s výbavou a proviantem na 10 dní. Přesně tolik by nám mělo stačit na dosažení cíle - městečka Rjukan na jihovýchodním okraji Hardangerviddy.

První den se chceme co nejvíce přiblížit chatě Kraekkja, která je vzdálena 23 km. Terén je složitý - pochodujeme kopcovitou krajinou za malé viditelnosti, sněhové podmínky nám však přejí - přes den je asi deset pod nulou, povětšinou zamračeno a zamlženo, nefouká však příliš silný vítr.

Jack má smůlu, že si od rodiny z Anglie, kde trávil svátky, přivezl virózu a nejde se mu vůbec dobře. I tak se ale drží. Prošlapávám stopu, tulení pásy fungují bezchybně, ale je to větší dřina než bych čekal. Bude to asi tím, že každý táhneme saně vážící něco přes 40 kg. Na zádech neseme ještě batoh s nezbytnostmi. Naše průměrná rychlost je 2,7 km/h.

Vždy po hodině zahlásí kapitán Jack "break" a následuje 5-10 min pauza na snědení sušenky či na čaj. Jde o to, že za pochodu člověku zima není, spíše se potí, ale zastavit nelze na moc dlouho, člověk vychladne během pár minut, pak zmrzne a je s ním amen!

Mně se při pochodu osvědčilo následující oblečení: 1 základní vrstva - teplé vlněné spodní prádlo (které se po celou dobu výletu nesundává), na to další středně teplou vrstvu (mikina) a navrch goretexovou bundu, respektive kalhoty. V této kombinaci šlo postupovat i při vysokorychlostním větru souběžném s teplotami do -10°C (efektivně nějakých -25°C).

Při orientaci se spoléháme na GPS, do kterých jsem naklikal přesnou trasu v bodech cca po 400 metrech - jdeme jednoduše po čáře na displeji. Viditelnost je tak špatná, že orientace dle mapy a kompasu by byla velmi problematická. Chudák Amundsen s bráchou - nedivím se, že se jim tréninkový výlet přes zimní Hardangerviddu před 120ti lety zvrtnul.

V půl čtvrté odpoledne (již se začalo stmívat) kempujeme na zamrzlém jezeře - ušli jsme 18 km, jsme spokojeni. Po stavění stanů následují obvyklé večerní procedury (viz. níže), ke spánku uléháme kolem 21:00.

A pak začalo foukat

Nový den začíná budíkem v 5:50, následuje vaření snídaně a vody (získáváme ji pouze ze sněhu - led není k dispozici) a pití. Ano, pití je důležitý úkol, snažíme se držet čtyřlitrovou denní normu, takže je nutno mít přehled o zavodnění organizmu. Následuje balení a kolem deváté hodiny, když se začíná rozednívat, vyrážíme.

Rozbřesk nás přivítal velmi větrným počasím, viditelnost je špatná, sněží a k tomu jdeme do prudkého kopce. Jack má problémy s tuleními pásy a nasazuje záložní - ty se osvědčují. Pochod ubíhá dobře, I počasí se lepší. Po několika strmých nahoru-dolů pasážích se dostáváme k zavřené chatě Kraekkja, pokračujeme dlouhým pochodem po zamrzlém jezeře a překračujeme silnici č. 7.

Co se pohybu na backcountry běžkách (širší než klasické, s kovovými hranami) a se saněmi týká, není to úplně jednoduchá věc. Pochod na rovině, či do kopce není technicky náročný, což se ale nedá říci o sjezdech. Jelikož jsme měli saně přichycené k tělu pouze pomocí dvou špagátů, sjezdování bylo, alespoň pro mne, nenáviděnou disciplínou. Saně si dělaly, co chtěly: vydávaly se všemi směry, jenom ne tím správným, podrážely nohy, pletly se do lyží, nakopávaly mi rovnováhu v nejneočekávanější momenty... Netrvalo dlouho a překřtil jsem saně na Svině.

Každý z nás vymýšlel jinou techniku sjezdování: Jack měl saně jako psa na vodítku, Káča si je pustila před sebe a přizpůsobovala jim jízdu, já jsem povětšinou na saně nasedl a snažil se je manévrovat jako kobylu (ačkoliv to byla Svině) a Roman kombinoval všechny uvedené způsoby.

Jen zmíním, že první den jsme potkali Nora, který měl profi výbavu včetně norských saní fjellpulken připevněných k tělu pomocí hliníkových tyčí - při sjezdech veliká výhoda, na rovině ale zbytečná komplikace, řekl bych.

V půl čtvrté kempujeme, vaříme, spíme.

Jako vejce vejci

Další den byl ve znamení rutiny: 5:45 budík, vysmýčení stanu od sněhu, oblečení se do péřovky (absolutně nepostradatelná věc), vaření (předpřipravená vločková kaše), vypití jednoho litru tekutin, hygieny, zabalení, 6 hodinových pochodů, postavení stanu, vaření - opravdu hodně jídla k večeři - více chodů a přidávání oleje/sádla do každého pokrmu, opravování věcí, hygiena, péče o chodidla, spánek.

Takto probíhal každý den, drželi jsme normu cca 15km/den, měnilo se pouze počasí (sic foukalo stále), terén (nijak výrazně) a ubývalo sil, zbytek zůstával stejný. Jo a posunul jsem budík na 5:33:)

Čtvrtý den už byl Jack v plné formě - zima ho uzdravila:)

Poznámka k jídelníčku: Já a Jack jsme si skládali jídelníček zvlášť, Roman s Káčou měli společné porce. Na 10 dní není třeba vše moc složitě propočítávat, ale jelikož jsem výlet pojal jako tréning na násobně delší přechod Grónska, složil jsem si jídelníček podle již osvědčené Newmanovy tabulky (viz. článek Grónsko 2014: Výprava k jezeru Tasersiaq aneb 25 dní v pustině).

Základem byly 150 g snídaně: směs ovesných vloček, suš. mléka, cukru, hrozinek, vlašských ořechů a pudinku - vše stačilo zalít horkou vodou, přidat přepuštěné máslo ghee a bylo hotovo. Jako problém se ukázala má neschopnost spořádat takovouto porci poryče brzo ráno (kolem půl sedmé) - žaludek odmítal takový nával energie hned po ránu. Zamýšlené dávky jsem udržel pouze prvních pár dní, poté jsem přestal přidávat ghee a zmenšil porce - pak už se mi po jídle nechtělo zvracet a vše bylo OK:) K tomu jen zmíním, že Jack měl snídaně 235 g a přidával si do nich sádlo, sice s menšími problémy - ale vždy všechno spořádal. Co jedl Roman s Káčou nevím, ale vypadalo to pěkně:)

Přes den se osvědčily tyčinky twix apod. kombinované s různými salámy a čajem. Každý večer pak nastalo obžerství - podávala se polenta, kuskus, či expediční jídlo (Trek'n Eat) v kombinaci se solí, sušenou cibulí, olivovým olejem, či salámem. Jako dezert jsem si dopřával Valašského špeku a staré Goudy. Celkově jsem měl vše spočteno na 18.500 kJ/den s tím, že energie byla obsažena v poměru tuky 52%, sacharidy 36%, bílkoviny 12%. Počet denních kalorií byl obrovský, nikdy jsem si na výletě takhle nežral, ale výdej byl taktéž mocný. To mělo za následek, že za 8 dní pochodu jsem shodil 3 kila.

V půlce zájezdu byl Silvestr - trochu jsme slavili, ale v 10 se šlo spát - ohňostroje se nekonaly:) Ten den jsme také viděli nejjižnější stádo sobů v Evropě, cca 300 hlavý dav caribou se prohnal pár set metrů od nás.


Pár slov k té nejnutnější výbavě

  • kombinace lyže/vázání/boty - je mnoho různých variant, každopádně je třeba toto dopředu vyzkoušet. Nejdůležitější jsou pak boty - musí být velmi teplé a chodidlo musí mít dostatek prostoru, aby byla umožněna správná cirkulace krve. Také jsme používali umělohmotné sáčky na nohy - pot z nohy se tak nemá šanci dostat do boty a ta nezmrzne a hřeje (viz. foto) - velmi se osvědčilo
  • saně - lze použít buď upravené dětské boby, nebo investovat trochu více peněz a použít jeden z produktů vyráběných speciálně k tomuto účelu. Vřele doporučuji druhou možnost. Tady chci poděkovat Martinu Novákovi z Mělníka, který mi zapůjčil své speciálně upravené saně od českého výrobce - firmy Michalík!
  • stan - Hardangervidda je velmi větrné místo a dle toho je třeba zvolit vhodný stan. Odhadujeme, že za největrnější noci mohl vítr dosahovat něco kolem 80 km/h. My měli jeden z těch nejlepších - Hilleberg Keron 3 GT (obstál na jedničku s hvězdičkou). Zde bych rád poděkoval Martinu Medkovi z Mělníka za půjčení tohoto skvostu! Káča s Romanem měli nějaké expediční Ferrino, ale i když ho na noc zakopávali hluboko do sněhu, zlomily se jim dvě tyče
  • vařič - bez vařiče není vody, takže dbejte na jeho funkčnost, kvůli úspoře času jsme používali v každém stanu 2 vařiče
  • péřová bunda - absolutní nutnost pro práce ve stanu a ranní vstávání - než se člověk zahřeje pohybem
  • rukavice - je dobré mít několik párů rukavic - jednak jako záložní pro případ promočení či odnesení větrem, druhak pro různé typy činností (na vaření člověk používá jiné než na stavění stanu atp.)
  • kartáč/smeták na sníh - opravdu ulehčuje život ve stanu
  • piss bottle - chcací nádoba též výrazně ulehčuje život, zvláště v nočních a ranních hodinách. Jo a zeptejte se Káči, jak to dělala, když neměla piss bottle, já bych to zažít nechtěl:)
  • vlhčené hygienické ubrousky, vazelína - dobré na čistotu a na vlka:) Já omylem koupil hygienické ubrousky bez lihu, takže jsem je musel před každým použitím rozmrazovat a také nehořely...

To je asi tak všechno, na co si teď vzpomenu. Další věci, především prostředky tepelné ochrany (spacák, karimatka) nezmiňuji, ty jsou samozřejmostí.

Tak jde čas

Pátý den mne začal trápit puchýř na patě, šestý den se tekutina v puchýři zbarvila do červena a večer už jsem solidně kulhal, což prý vypadalo dosti strašidelně. Nuže, jako zdravotník výpravy jsem přistoupil k operaci a puchýř propíchl a vydesinfikoval - následujícího dne jsem už zase skákal přes kaluže jako postřelený kamzík na lyžích.

Můj osobní názor je, že jednotlivé dny se od sebe moc nelišily: ráno vstávání do zimy, přes den makačka ve větru a večer libé pocity při obžerství. Je ale možné, že některý z ostatních účastníků výletu si přecejen všiml něčeho neobyčejného...:)

Vlastně ano, poslední den, když už jsme nebyli daleko od Rjukanu se počasí neobvykle rožnulo a vysvitlo slunce, to bylo nádherné.

Rjukan

Po osmi dnech dřiny jsme dospěli k horní zastávce lanovky Krossobanen, která je 500 výškových metrů nad Rjukanem. Tam jsme dva dny relaxovali a poté sestoupili do Rjukanu, což je městečko s obdivuhodnou architekturou, plné továren a závodů - připadl jsem si jak v Ocelovém městě od Julesa Verna. Večer nám jel autobus do Oslíka a následující den ráno frrrrrr nach Havel. Toť vše:)

Závěrem chci poděkovat Jackovi za skvělou organizaci výletu a vedení skupiny a Romanovi a Káče za to že to zvládli úplně na pohodu - jelikož se přidali až na poslední chvíli, moc jsme jim s Jackem nevěřili a uvažovali o tom, že je odmítneme. Byli ale skvělí a naše obavy v žádném případě nenaplnili, díky!

Pro lepší představu jak to na zimní Hardangerviddě vypadá, dávám níže sestřih výběru z videí, která jsme natočili (především Roman na své GoPro, pak je tam ještě něco z Jackovy kamery a jedno video z mého mobilu). Na závěr sestřihu jsem dal interview s Jackem, kde vysvětluje, kudy jsme šli, co našel v uchu a jaké tam byly podmínky:)


Několik dalších fotek z výletu:


Související články:

  • am

    zveřejněno: 2016-01-05 13:46:51

    zdar
    taky respekt a zavidim super turu.
    hlavne diky za mnozstvi technickych postrehu. chystam se v unoru na prechod Fagarase (RU) tak doufam, ze vyuziju tvoje poznatky.
    mej se :)

    Odpovědět na komentář

  • JOS

    zveřejněno: 2015-04-15 12:57:06

    Zdravím,

    máte můj respekt - putovat v zimě je naprosto jiná liga než v ostatních ročních obdobích. Kdo nezažil, neví.

    Díky za technické postřehy - je zřejmé, že všichni v zásadě řešíme totéž. Osobně mám největší problém s obutím (vlhkost z nohou/pytlíky/nemožnost usušit boty/stálá výměna vlhkých ponožek, atd.) a zatraceným VLKEM!

    Plus propadám vždy trochu depresi, jak péřák postupem doby vlhne, ztrácí loft a přestává hřát. A sušit není kde...

    Zatím a cestě zdar,

    Jos

    Odpovědět na komentář

    • premek

      zveřejněno: 2015-04-15 18:22:28

      :) Nojo, vlk a vlhky nohy jsou problem, ale osvedcilo se nam na oboje pouziti hygienicke vazeliny, nohy poradne promnout vecer, vlka rano:)

      Dik za komentar, nazdar!
      Premek

      Odpovědět na komentář

Odběr novinek

Pokud chctete být informováni o nově publikovaných článcích, zadejte níže svůj e-mail. Jakmile zde něco přibude, dostanete upozornění.

Jednacesta.cz podporuje:

respekt.cz hatefree.cz Létáte-li letadlem, zaplaťte za návrat CO2 zpět do půdy

Weblog

[14. 6. 2024]

Přidán Teplá arktida!.


[4. 11. 2022]

Přidán článek z dalšího zimního vandrování v Laponsku.


[13. 4. 2021]

Zločin v Ralsku


[3. 9. 2020]

Seskupil jsem fotky ze tří vandrů a dal je pod jeden stručný článek i s odkazy na fotogalerie.


[3. 6. 2020]

Svět se točí rychleji než stačím opečovávat svůj web, takže mám opět zpoždění! Přidal jsem zatím reportík z podzimních Alpiček s dívkou (vážné povídání) a odkaz na Kennedyho křenící Žert ze zimních Jeseníků (vtipné povídání); Brzy budou následovat další!


[26. 12. 2019]

Po delší době jsem přidal povídání z letních Mořských Alp: Mořské Alpy 2019, aneb možná poslední dobrodružství OČULovo a v nejbližších týdnech přidám pár dalších restů z roku 2019.


[28. 4. 2019]

Aktualizoval jsem sekci Fotky z vandrů - přidány čtyři kousky z let 2017 a 2018


[27. 4. 2019]

Mám tu report z letošního zimního výletu do Arktidy Inari 2019: Mrazové lázně


[3. 12. 2018]

Konečně jsem uveřejnil článek z podzimu: Napříč skotskou vysočinou, aneb voda je život, ale někdy taky smrt


[23. 9. 2018]

Letní výšlap na Grosses Wiesbachhorn (3.564m) - Stručný report z letního výšlapu v Alpách


[25. 5. 2018]

Inari 2018: Alone in the Cold, aneb Sám(a) v ledu - Konečně jsem se dokopal a dopsal zimní Finsko...


[7. 11. 2017]

Přidal jsem pár fotek z podzimního maškarního na Brdech.


[3. 8. 2017]

Íránské chození do kopce: letní výstup na mount Damávand (5.671 m n. m.) - Přidal jsem report z chození do kopce v Íránu.


[1. 8. 2017]

Krátký report z Kampermaueru


[13. 4. 2017]

Lezba v Juře, Jura v lezbě - surreální zmatenost pro dorost, psáno z pohledu pátého imaginárního účastníka zájezdu.


[30. 30. 2017]

Přijeli jsme ze severu, tuna je líčení: Finský Lemmenjoki v zimě: divočina i wellness na 68. rovnoběžce.


[23. 1. 2017]

Je zima, čas vandrů. Kennedy mi poslal report z našeho společného výletu do Krušných hor: První zimní alkovandr aneb Kennedyho krušné odpanění sněžnic a 14 dní na to sepsal Z Lípy do Lípy "na srabáka".


[15. 10. 2016]

Doplnil jsem povídání z Islandu: Překročení Islandu 2016: 400km pěšky Mordorem.


[24. 3. 2016]

Přidal jsem článek a fotky z putování zamrzlou finskou tajgou: Přes zamrzlé Laponsko: sobí stopou .


[2. 12. 2015]

Přidáno pár fotek z Brd: Brdy - holení chlupů.


[13. 11. 2015]

Po dlouhé odmlce jsem přidal povídání z 35 dní trvajícího dvoumužného vandru po severním Finsku a Norsku: Finsko/Norsko 2015: Zkrocená tajga neboli dva muži ve srubu Další články budou následovat.


[28. 1. 2015]

Přidal jsem report ze zimního přechodu Hardangerviddy: Zmrzlým perem: Zimní přechod náhorní plošiny Hardangervidda.


[7. 11. 2014]

Přidal jsem fotky z vandru podzimní Malou fatrou.


[20. 10. 2014]

Konečně jsem zkompletoval fotky a líčení z Grónska: Grónsko 2014: Výprava k jezeru Tasersiaq aneb 25 dní v pustině.


[27. 8. 2014]

Jsme zpět v ČR, výprava do Grónska byla úspěšná, fotky a líčení dáváme dohromady, více informací je zatím zde: http://gronsko2014.jednacesta.cz.


[6. 7. 2014]

Přidal jsem fotky a report z výšlapu na Piz Bernina (4,049 m) - českým stylem na alpský vrchol .


[18. 6. 2014]

Přidal jsem fotky z vandru Šumavou.


[15. 5. 2014]

Přidal jsem fotky z přechodu Jizerek a Krkonoš.


[4. 2. 2014]

Přidal jsem fotky ze zimního vandru přes vojenský výcvikový prostor Jince (Brdy).


[24. 1. 2014]

Ve fotogalerii z vandrů přibylo pár věcí: Javorníky - leden 2014 a Brdy - Leden 2014 - Bleskovka.


[11. 12. 2013]

Přidal jsem fotky a report z odpočinkového zimního vandru přes Jizerky.


[17. 10. 2013]

Konečně jsem zkompletoval líčení a fotky z Urho Kekkonen 2013 - vandr podzimní finskou tajgou. Byl to nejhezčí vandr mého života:)


[21. 4. 2013]

Soarss mi dodala report z jejich cyklovejletu po španělským ostrově Menorca: Menorcou na kolech Je tam i pár fotek, tak to omrkněte.


[21. 3. 2013]

Odemykám report ze zimního přechodu Slavkovského lesa: Zimní přechod Slavkovského lesa - příběh tří kamarádů: Vysoký, Hubený a Studený a zároveň přidávám spřízněnou fotogalerii.


[6. 3. 2013]

Dopsal jsem líčení z vandru hlubokou stopou: Zimní vandr přes Lužické hory - hlubokou stopou.


[29. 11. 2012]

Přidal jsem pár fotek z vandru po Rychlebskejch horách a Polsku: Rychlebské hory a Polsko.


[24. 10. 2012]

Přidal jsem pár fotek z Maroka: Maroko 2012 - Na turistu.


[19. 8. 2012]

Přidal jsem pár fotek do fotogalerie Alpy - Pitztal 2012.


[2. 8. 2012]

Dopsal jsem stručný report o Lezeckém zájezdu do Frankenjury.


[17. 7. 2012]

Přidal jsem článek o tom Jak jsem Barbuchu vyvezl na Súlov a zároveň zejtra razíme do Jury drtit v dešti 5tky!! Jo a beru foťák, takže něco přibude...


[23. 4. 2012]

Přidal jsem článek o Lezecké výpravě do jižní Francie a zároveň pár fotek z téže akce.


[14. 3. 2012]

Přidal jsem Joskův deník z výstupu na Mera Peak v Himalájích roku 2009.


[4. 3. 2012]

Přidal jsem pár fotek ze zasněžených Krkonoš


[13. 2. 2012]

Špicberky 2008 - výprava do arktické pustiny, aneb 14 dní divočinou s hladem v zádech - po čtyřech letech jsem přidal líčení z cesty po Špicberkách z roku 2008.


[1. 2. 2012]

Deník z výpravy do rumunského pohoří Apuseni roku 2003 - přidán prastarý deník z putování Rumunskem.


[29. 1. 2012]

Zimní bivak v Jizerkách - zahrabat se do sněhu


[30. 10. 2011]

Vandr Střela 2011 (Silver River) - další návštěva divoké řeky Střely.


[28. 10. 2011]

Klimakterium 2011 - 4denní pochod přes slovenské pohoří Vihorlat.


[30. 9. 2011]

Maroko 2011 - 14ti denní lezecko-poznávací vejlet do Maroka.


[21. 8. 2011]

Kungsleden - 450km napříč Laponskem daleko za polární kruh.


[17. 2. 2011]

Krušnohora 2011 - Krušnohorské mlžné trápení bylo pouze pro silné povahy s kladným vztahem ke slivovici...


[29. 1. 2011]

Vandr Brdy - leden 2011 - zimní víkendovej vandr z hospody U Paviána na kemp Swamp.


[24. 10. 2010]

Jizerky na podzim 2010 - Fotky z víkendový štreky Hospoda u Kozy - Hejnice.


[19. 7. 2010]

Alpy 2010 - Silvretta - 15 fotek z Alp.


[8. 7. 2010]

Nízké Tatry 2010 - Pár fotek z Nízkých Tater - přechod hlavního hřebene.


[17. 1. 2010]

Zimní přechod části Beskyd - 8 neohrožených polárníků vedených velkým Rykatánem... nezapadli!.


[17. 12. 2009]

England 2009 - Fotky z anglie - kvůli práci nebylo moc času na focení, tak jenom pár obrázků z národního parku Dartmoor a z Plymouthu (město za hranicí)...


[18. 7. 2009]

Alpy 2009 - Bernina gruppe - Pár dní v Alpách na hracicích Itálie a Švýcarska, bylo zrovna pěkný počasí na vylezení několika kopců...


[23. 12. 2008]

Zima na Islandu - Po 10ti denním putování Islandem jsme zjistili, že v zimě je tu opravdu zima a vítr opravdu fouká... Za to tu nepotkáte turistu - možná proto, že slunce vychází na 4-5 hodin děnně (přičemž je stejně většinou zataženo)...


[4. 8. 2008]

Svalbard 2008 - Heroický přechod části Špicberk v 5ti lidech plný potu, krve, deště a ledového větru... no vlastně až na odsunutí odletu o den to bylo bez zádrhelů..


[28. 6. 2008]

Roháče 2008 - jeden z tréningových treků přípravy na Špicberky..


[31. 5. 2008]

Krkonoše 2008 - 2 denní vejlet do Krkonoš.


[1. 5. 2008]

Střela 2008 (Silver River) - víkendový vandr kol divoké řeky Střely.


[12. 2. 2008]

Zimní vandr po Jeseníkách - Právě jsem se vrátil z Hradu.. eee, z vlaku, no prostě zimní přechod Jeseník úspěšně zakončen...


[2. 11. 2007]

Vandr T. O. Divizna 2007 - Jeden ze skvělejch vandrů na Divizně.


[27. 7. 2007]

Alpy 2007 - výstup na Grossvenediger (3666 m.n.m)


[2. 8. 2007]

Alpy 2007 - Ortler - Par vejletu do alp a tudiz neco kycovitych fotek zde...


[12. 7. 2006]

Skotsko - Paradni zem, supr dest, supr priroda, supr lidi a paradni pivo...


[11. 2. 2006]

Sherpalimit 2006 - První a zatím zároveň poslední ročník extrémního treku Sherpalimit.


12. 6. 2005

Vandr Beskydy - léto 2005 - Z Rožnova pod Radhoštěm po Česko-Slovenskejch hranicích na Lysou horu...


22. 1. 2005

Zimní vandr přes Labské pískovce - lednový pochod z Děčína do Jetřichovic a Chřibský.


13. 11. 2004

Děčínský sněžník 2004 - Zimní vandr - z Děčína přes Ostrov na Děčínský Sněžník.


27. 9. 2004

Rumunsko - Retezat - dneska sem se vratil z Rumunska z Retezatu, takze pridano par fotek...


15. 8. 2003

Roháče 2003 - s Pandou, Barbuchou a Joskou v Západních Tatrách.


24. 7. 2003

Rumunsko 2003 - další trek po Rumunsku.


23. 8. 2002

Rumunsko - Apuseni 2002 - 14ti denní vejlet do rumunského pohoříčka Apuseni.