Zimní vandr přes Lužické hory - hlubokou stopou
- Podrobnosti
- Kategorie: Články z cest
- Vytvořeno 6. 3. 2013 12:30
- Napsal Přemek
Vyrazili jsme s Kennedym z Jablonného v Podještědí (z Prahy tam jede super spoj vlakem - jen 3,5 hodiny:) v půl deváté večer. Po dvou pivech a asi 10ti km jsme zakotvili na bojové kótě z 2. světové války - na mapě označené prozaickým názvem "Babiččin odpočinek". To bylo asi v půl jedné v noci. Kolem třetí ráno mne probudil drkot zubů mého souputníka - právě si užíval kvalitní duté vlákno značky Prima. Nutno podotknout, že venku bylo -2 °C, takže zdaleka žádný extrém.
Stručná data:
kdy: | 1. 3. - 3. 3. 2013 |
kde: | Lužické hory |
Délka pochodu: | 46 km |
Fotogalerie: | Zimní vandr přes Lužické hory - hlubokou stopou |
O autorovi:
"Jsem tvůrce tohoto webu, vandrák, skalkař, pankáč, frontman kapely TZ!, příležitostný fotograf, ajťák, učitel, příznivec severské přírody a milovník ptactva."
-- Přemek
Kennedyho odpočinek
Ráno jsem se probudil do růžova vyspalý, svěží a plný sil. Kennedy na tom byl velmi opačně - jeho zmrzlé rty a propadlé lícní kosti svědčili o silném nočním prožitku plném Prima zimy. Nejprve nemluvil, až když na něj dopadl první paprsek ranního slunce, pohnul se a ubalil si cigáro ze zbytku tabáku smíchaného s černým (vy)sypaným čajem. Po šlucích blahodárného kouře se rozmluvil. Dozvěděl jsem se, že spal asi hodinu a že od nyní bude svůj spacák Prima Tulák nazývat již pouze Prima Smrt.
Byla sobota a čekal nás den hlavního pochodu - cílem bylo dojít přes nejvyšší vrchol Lužických hor - Luž (793 m n. m.) na hřeben mezi Studencem a Javorem. Začali jsme pozvolna - sestupem do malebné vísky Dolní Světlá, kde nám milá paní v konzumu prodala každému po jedné láhvi světlého Kozla.
V hostinci
Cesta pokračovala přes hospodu v osadě Myslivny, která byla zajímavá především za-hřích-stojící výčepačkou. Dotyčná bruneta byla tak okouzlující, že po pár pivech, polívce a grogu jsme jí každý ochotně nechal dýžko 30 Kč vč DPH. Náš kontakt s ní byl narušen pouze na jeden okamžik. A to když Kennedy zjistil, že bavlna vlastně saje a dýchá, což se o umělé hmotě značky Craft, kterou měl zrovna na sobě, říci nedá. Svléknul se tedy, v hospodě přecpané německými nordic walkery, do půl těla a klejíce jak dlaždič, se nasoukal do bavlněného trika s vyobrazením dvou olbřímích zkřížených falických symbolů, které bylo podtrženo nápisem "Death by Penis". Mně, jakožto zástupci kanadských trapperů, kteří nosí výhradně látkovinu a v lese je nerozeznáte od stromu, nezbylo než se pousmát.
Čas strávený v restauračním zařízení plyne jak známo rychleji, takže když jsme se zvedali od stolu, bylo již něco kolem čtvrté odpoledne. Čekal nás výšlap na Luž.
Na vrchol a dál
Notně posilněni, brali jsme vrchol útokem. Cesta sněhovými závějemi byla prošlápnutá, takže dobití kóty 793 byla otázka 30ti minut. Na Luži je hezký výhled, retranslační stanice a jedna lavička.
Následoval dlouhý sestup hlubokým sněhem do železniční stanice Jedlová, který byl zpestřen ošklivým překročením ještě ošklivější silnice č. 9. spojující Varnsdorf a Nový Bor.
Zmíněná železniční stanice je nádherné místo uprostřed hlubokých hvozdů tzv. lužické tundry a kromě kolejí je spojena se světem jen jednou pochybnou asfaltkou. Jaké bylo naše překvapení, když k nám už z dáli, skrze tmu, proniklo světélko naděje v podobě oblého symbolu na nádražní budově s nápisem "Svijany"!
V hospůdce byl starý pan výčepní a 6 mužů nižšího středního věku ožralých pod obraz, jeden z nich hrál na kytaru, ostatní bubnovali do stolu (nikoliv však do rytmu) a zpívali. Po vlídném přivítání, jsme dostali piva a párek a dokonce i hovor jsme zapředli. Kolem desáté večer musel starý pan výčepní podnik zavřít a jít, nejspíš proto, aby se s ním paní výčepníková na stará kolena nerozvedla.
Boží rozhodnutí
Venku bylo -5 °C a Kennedy odmítl tuto noc strávit spaním v lese v Prima Smrti. Načrtli jsme tedy 2 varianty:
- Půjdeme přes noc po původní trase až do České Kamenice a tam hupsnem na první projíždějící vlak směr Děčín.
- Půjdeme asi 10km na mou chalupu do Chřibské, tam přespíme a v neděli to vezmem do České Kamenice přes vrchol Studence.
Rozhodování kterou variantu zvolit jsem přenechal Bohu - následoval hod drobákem. V prkenici nosím 2 mince které jsou určené pouze pro tyto případy:
Ugandský dolar, jehož jednu stranu zdobí ryba (nejspíš obávaný ugandský masožravý kapr, latinsky Ugurus Piranh) a druhou stranu kozoroh. Tuto minci mi přivezla moje drahá polovička Bára (latinsky Barbucha:) ze svého půlročního pobytu v ugandském pralese, kde kreslila šimpanze. Při hodu touto mincí padá z 90ti procent ryba.
Druhou zástupkyní Boha v mé peněžence je pamětní medailička zlatého medvěda z pražské zoo. U té už je hod nejistý - pana/orel padají v poměru 50/50!! Nuže, k hodu jsem zvolil zlatého Ursuse a Bůh nám sdělil, že máme jít na Chřibskou.
Zkouška
Následujících 5 km pro mne bylo největší zkouškou, která na nás byla ten den s hůry seslána. Šlo se sice s mírného kopce, ale sníh se bořil a prostup terénem byl tak velmi pomalý a namáhavý. Už po několikáté jsem oplakal své sněžnice, které si tou dobou hověly v útulném teple botníku mého domova.
Nutno podotknout, že těch 8 piv a několik grogů, které jsme byli nuceni během dne vypít, našemu postupu také spíše neprospělo.
V půl druhé ráno jsme se nicméně octli v mojí chalupě na Chřibské (venku to kleslo na -9 °C), Kennedy uvařil konzervu fazolí s klobásou, kterou koupil v akci, a šlo se spát.
Studenec
Z nedělního treku do České Kamenice, respektive Lísky, stojí za zmínku pouze výšlap na Studenec (737 m n. m.). Absence sněžnic totiž udělala z této jinak pohodové letní procházky heroický výkon srovnatelný snad jen s dobytím severní točny. Hora nás nakonec přijala, a odměnou nám byl nádherný pohled z rozhledny do všeobjímající mlhy, která by se ani krájet nedala, jak byla hustá.
Po sestupu do nejbližší obce - Lísky, jsme zapadli do restauračního zařízení a v příjemně zakouřené atmosféře, ve společnosti plzeňského, jsme vyčkali příjezdu autobusu.
Toť vše.
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- 7
- 8
- 9
- 10
- 11
- 12
- 13
- 14
- 15
- 16
- 17
- 18
- 19
- 20
- 21
- 22
- 23
- 24
- 25
- 26
- 27
- 28
- 29
- 30
- 31
- 32
- 33
- 34
- 35
- 36
- 37
- 38
- 39
- 40
- 41
- 42
- 43
- 44
- 45
- 46
- 47
- 48
- 49
- 50
- 51
- 52
- 53
- 54
- 55
- 56
- 57
- 58
- 59
- 60
- 61
- 62
- 63
- 64
- 65
- 66
- 67
- 68
- 69
- 70
- 71
- 72
- 73
- 74
- 75
- 76
- 77
- 78
- 79
- 80
- 81
- 82
- 83
- 84
- 85
- 86
- 87
- 88
- 89
- 90
- 91
- 92
- 93
- 94
- 95
- 96
- 97
- 98
- 99
- 100
- 101
- 102
- 103
- 104
- 105
- 106
- 107
- 108
- 109
- 110
- 111
- 112
- 113
- 114
- 115
- 116
- 117
- 118
- 119
- 120
- 121
- 122
- 123
- 124
- 125
- 126
- 127
- 128
- 129
- 130
- 131
- 132
- 133
- 134
- 135
- 136
- 137
- 138
- 139
- 140
- 141
- 142
- 143
- 144
- 145
- 146
- 147
- 148
- 149
- 150
- 151
- 152
- 153
- 154
- 155
- 156
- 157
- 158
- 159
- 160
- 161
- 162
- 163
- 164
- 165
- 166
- 167
- 168
- 169
- 170
- 171
- 172
- 173
- 174
- 175
- 176
- 177
- 178
- 179
- 180
- 181
- 182
- 183
- 184
- 185
- 186
- 187
- 188
- 189
- 190
- 191
- 192
- 193
- 194
- 195
- 196
- 197
- 198
- 199
- 200
- 201
- 202
- 203
- 204
- 205
- 206
- 207
- 208
- 209
- 210
- 211
- 212
- 213
- 214
- 215
- 216
- 217
- 218
- 219
- 220
- 221
- 222
- 223
- 224
- 225
- 226
- 227
- 228
- 229
- 230
- 231
- 232
- 233
- 234
- 235
- 236
- 237
- 238
- 239
- 240
- 241
- 242
- 243
- 244
- 245
- 246
- 247
- 248
- 249
- 250
- 251
- 252
- 253
- 254
- Další
NRSt
zveřejněno: 2024-04-24 09:28:26
icgU
Odpovědět na komentář