Menorcou na kolech

Menorcou na Kolech

Nápad podniknout výlet na tenhle středomořský ostrov se zrodil díky velmi příznivé ceně letenek (zpáteční z Německa za 1.000 Kč). Menorca je druhým největším a geologicky nejstarším Baleárským ostrovem a v roce 1993 byla vyhlášena organizací UNESCO světovou biosférickou rezervací. Na ostrově existuje 19 chráněných krajinných území nejvyššího stupně. Tato skutečnost dokazuje, že podstatná část území je dosud neporušena a je patrná snaha ji zachovat i pro další generace.

Ostrov Menorca, Španělsko

Stručná data:

kdy: 3. 4. - 10. 4. 2013
kde: ostrov Menorca, Španělsko
Účastníci: Ostřílený biker Kuba (má zásadu, že z kola se neslézá, a na jedna-jedna vyjedeš i skálu)
Koloběžkářka Šárka (neosřílená bikerka se spoustu výmluv, proč přes ty šutry tlačit)
Fotogalerie: Menorcou na Kolech
Další informace o Menorce: www.menorca.cz

Den 0, aneb falešný odjezd

Do místa odletu (Německého Weeze cca 800km od Prahy) jsme i přes nepřízeň počasí byli rozhodnuti odjet stopem. Avšak kombinace událostí (sněhová bouře na výpadovce Zličín a čas velikonoční neděle - téměř nulový provoz) chtěla tomu, že jsme to po dvou hodinách mrznutí na stopu zabalili a vydali se směr nádraží... Následně jsme zjistili, že vlak je nad naše finanční možnosti a autobusy ten večer jsou již plné (a zároven drahé - 1.600 za 1 cestu). Balíme to teda na Bowling vyklepnout mistra Kennedyho a ožrat se v nonstopu.

Následující den si půjčujeme auto od rodičů a vyrážíme (se zastávkou na hc/punk koncertě v Riese) do Weeze. Auto necháváme ve městě, abychom se vyhnuli parkovnému na letišti, odmítáme "předražený airport bus" a v noci a mrazu ťapeme (na lehko) směr letiště.

1. den: Mahon a východní část ostrova

Do Mahonu (hl. města Menorcy) přilétáme kolem 14:00, dáváme první vítěznou točenou Cervézu a krátkou prohlídku města (respektive spíš bloudění při hledání půjčovny kol). Kolem 18:00 už oba nasedáme na vypůjčená horská kolečka, pořizujeme mapu a vyrážíme směr první cíl: Es Grau - oblast na severovýchodě ostrova.

Cesta vede zprvu po silnici, ale ani ne po hodině sjíždíme k útesům a začíná první pořádné dobrodružství... Východ ostrova připomíná spíš krajinu kdesi v Irsku a my si vychutnáváme paradní přejezdy lávek přes různé zátoky, ale i první pořádné brutalní tlačení kol po kamenité stezce nahoru k útesům. O to pekelnější jsou sjezdy (a stlačenice - já) směrem k mořské hladině.

Začíná se stmívat, vytahujeme čelovky a je jasné že pokud cesta bude dál takhle náročná, obalst Es Grau musí počkat až na další den. Je tedy rozhodnuto - po chvilce nacházíme nahoře na kopci plac jak stvořený k zakempení - rozbalujeme spacáky a vyčerpaní usínáme pod širým nebem...

Máme najeto cca 7km; cesta offroad; převýšení cca 250m; náročnost střední až těžká.


2. den: Es Grau a přejezd na sever

Ráno je sice zataženo, ale i tak máme paradní výhled na okolní útesy a nádhernou divokou přírodu. Balíme se a vyrážíme směr vesnička Es Grau. Čeká nás ještě pár brutálních přejezdů přes útesy, ale pak už je to téměř rovinka (bezkamenitá, takže si to na kole užívám i já) až do Es Grau k jezerům. V Es Grau nakupujeme jídlo (zde musím podoknout že víska je to opravdu malá a v krámku mají akorát strašně předražený (na místní poměry) toustový chléb a nic na něj (krom kečupu) tak holt bereme tyhle 2 věci a snídáme v zálivu na pláži.

Po chvilce relaxu vyrážíme na jezera. Přes jezera se proplétáme po drěvěných lávkách, je to naprosto super. Po pekelných kamenitých stezkách přes útesy a skály je to skvělý oddych. Pro přejezd na sever ostrova volíme po silnici. Sjíždíme směr na Mahon a čeká nás cca 15 km cesta víceméně (spíše tedy rozhodně více) do kopce směr městečko Arenal. Od severu nás drtí opravdu nepříjemný protivítr, takže ani na občasné rovince či mírném klesaní si čověk neodpočine a pořád šlape.

Dochází nám voda a slunce palí o 106, tak dáváme pauzu u benzínky, kde pořizujeme né zrovna levnou vodu - za 2eura (zde se jen zmíním že na Menorce je v určitých částech voda nepitná - kvůli soli a to byl i případ této čerpací stanice, sic v obchodě se dá většinou voda pořídit za cca 0.25 - 0.40 eur).

Do Arenalu přijíždíme kolem 17:00, dáváme krátkej relax na pláži (kde nám společnost dělaji asi 3 důchodci) a vyrážíme směrem na útesové prolejzačky. Pecka. Řádíme jak malí, lezeme, přelejzáme, podlezáme různé skalní útesy, sem tam natrefíme na jezírka a užíváme si naprosto parádní výhledy na vlny. Vychutnáváme si úplně jiný druh krajiny, než byl na východě ostrova. Před setměním (cca 21:30) se vrcíme do Arenalu, kde - jelikož není sezona - to vypadá spíš jako ve městě duchů. Nikde nikdo a tak si vybíráme na přespání plac pod borovicema a s výhledem na celý záliv.

Dnes máme najeto cca 30 km po silnici - náročnost lehká.


3. 4. den: Jedu na sever a jedu na jih... aneb déšť, vítr a zima

Ráno nasedáme na kola a míříme po přísně kamenité stezce s krásnou vyhlídkou na celý záliv - takže ani neremcám, že chvílema musím tlačit kolo (Kuba dává). Cesta stojí za to, valíme směr městečko Son Parc. Tam to okouknem a pokračujeme po lesní stezce směr Fornells. Cesta ubíhá bez vetších obtíží (vesměs rovina). Někde má být odbočka na jeskyně, tu však úspěšně míjíme a po pár dalších kilometrech sjíždíme na silnici. Ta nás přivádí do úplně odlišné krajiny - tentokrát je povrch totálně vyprahlý a skalnatý.

Čas je na naší straně a tak je jasné, že ještě dnes pokoříme jih ostrova (cca 20 km, cestou převážně s kopce a konečně s větrem v zádech)! Po chvíli jsme v půlce v Es Mercadal - tam se nachází také nejvyší menorský kopec (362 m n. m.).

Počasí je však proti nám - začíná pršet a tak místo "výšlapu" na kopec nacházíme útočiště v dětské prolejzačce na hřisti. Tam hodujeme na zakoupených bagetách a sýru a čekáme až chcavec přejde.

Míříme dál na jih (na St. Tomas) avšak další déšt nás donutí dát pauzu v Migjorn Granu. Sedíme pod střechou, hrajeme kostky o sušenky, a čekáme. Po setmění a po dešti nasazujeme čelovky a v rámci možností si užívame 5 km dlouhý sjezd do pobřežní vesnice St. Tomas - našeho dnešního cíle.

Stavíme stan, a usínáme... Budí mě až šílené hromobití, blesky (chvílema mam pocit,jako by nám nekdo bliknul do stanu světlometem). Tušíme, že bude zle. A je. Během chvíle se spacáky mění v jednu velkou louži. Narychlo zachraňujeme pár posledních suchých věcí a utíkáme brutalní bouřkou pod první střechu. Mokro poráží sucho na plné čáře, zjištujeme že jediné co není komplet durch jsou 3 trička, 1 mikina a moje a Kubovy kalhoty.

Lije jak ze sta konví, přchází čas na triky alá ponožka-igelit-bota, Kuba (věnoval mi mikinu a tak mrzne pouze v triku) si uvazuje trenky místo čepice (fouká jako prase a my začínáme mrznout). Stan (teda spíš taková letní lehká atrapa) se proměnil v jednu velkou louži a než stačíme do úkrytu přenést spacáky máme z nich 10ti kilové vodní koule...

Utěšujeme se tím, že po bouřce bývá klid. Tipujem, že kolem 5:00 ráno (jsou 2:00) bude již jistě po dešti a následný brutální sunshine co přijde nám všechno vysuší... Kolem 6té ráno z nás jsou už brutální rampouchové a vzájemně se snažíme jedem druhému dělat stěnu před ledovým větrem. Stále prší.. V sedm se rozhodneme - musíme někam dovnitř. Náhle se odnikud zjeví hodný dělník, který rekonstruuje hotel pod jehož střechou se ukrýváme. Ten nám bohužel přináší jen smutné zprávy: pršet má ješte minimálně celý den.

St. Tomas je jen další město duchů na naší trase (takže tu stěží najdeme ubytování). Musíme zpět na Migjorn Gran. Stále prší. Balíme spacáky do dvou záložních pytlů, přihazujeme vše mokré a pěšky šlapem zpět na sever. Stan a kola necháváme tam kde jsou... Promoklí na kost nacházíme malý rodiný penzion (jediný ve městě), štěští je na naší straně! Penzion je sice obsazen, ale někdo volal že bude mít den zpoždění, tak dostáváme jejich pokoj. Za noc i se snídaní chtějí za dvě osoby 35eur. V ceně máme i vysušení všech věcí včetně spacáků v sušičce u šéfovy mámy.

Dáváme vařící sprchu a konečně uleháme ke spánku... Stále prší. Odpoledne máme věci suché, i počasí se trochu umoudřilo (dokonce sem tam vyleze i slunce) a tak se vydáváme pěšky dolů pro stan a kolečka.

Přivážíme kola a dáváme další horkou sprchu, stihnem ještě západ slunce a těšíce se na snídani uleháme. Snídaně se skládala ze samých dobrot (fresh juice, kafe, čaje... domácí sýra, pár mrtvol, pečivo, ovoce, sušenky...) formou jez co můžeš. Plníme břicha a říkáme si, že nám ta cena za to všechno přijde až nějak podezřele nízká... No nic, ztratili sme jeden den, nevadí... pokračujeme.

To že tu noc se celým Španělskem prohnala jedna z nejhorších studených front (v tomto období) za posledních 60 let se dovídáme až po příjezdu do Čech...

Arenal - Fornells cca 14 km; cesta offroad
Fornells - st. Tomas cca 25 km po silnici; převýšení 150 m


5. den: údolí Llucalari

Opět sjíždíme do Saint Tomas, počasí už je zase krásné a tak chvilku relaxujeme na pláži (stavíme hrad z písku:) a vydáváme se směrem na západ k útesům. Po prohlídce skalních nádher nasedáme na kola a s lehkými problémy (to se týká mě, Kuba to davá v suchym tričku) míříme na východ na Son Bou - tam se má nacházet nejdelší písčitá pláž ostrova. Dáváme rychlou koupačku (počasí a teplota vody nám dovolí opravdu jen lehké smočení) a po pohodové cyklostezce (abychom se nemuseli plahočit pískem) to obíždíme do dalšího města duchů (je měsíc před začátkem sezony, takže v těhle resortových městech opravdu nepotkáte živou duši).

Rozhodneme se dojet až do Cala En Porter - čeká nás jedna z nejtěžších etap. Začínáme brutalním vynášením kol po schodech na vrchol útesu a pokračujeme pro změnu snášením kol (přes občasne skály a šutry) do údolí Llucalari. Poté následuje částečná jízda a částečné přenášení kol přes balvany až k osamocené pláži (naštěstí je pořád se na co dívat, udolí je plné skal) a nakonec opět přetlačovaná s kolem směrem vzhůru.

Po dřině přicházi i legrace a odpočinek v podobě příjemného lesního sjezdu. Kuba si vychutnává trialové úseky (tam já pro změnu opět tlačím), avšak vetšinu cesty je terén lehčí, takže přátelský i ke mě. V Cala En Porter nám to přijde strašidelný. Poučeni z předchozího dne uléháme rovnou pod stříšku jakéhosi opuštěného hotelu.

Najeto cca 20km; cesta offroad, náročnost střední až těžká; převýšení 200m


6. den: Punta Prima a St. Lluis

Město je strašidelné i přes den, tak se po snídani vydáváme směr Punta Prima (poslední "město duchů" na jihu ostrova).Čeká nás další sestup do údolí (podobně brutální jako včera), ale alespoň některé kratší části jsou sjízdné (pro Kubu).

Pak chvilka sjezdu údolím (kde se zase namlsám já) a zase celkem vosterj "výnos" kol na kopec. Nahoře nás však čeká příjmný úsek a jelikož jsem na tom se skillem daleko lépe než první dny, nemusím z kola už tak často slézat. Ba dokonce si některé přejezdy přes šutry užívám a vychutnávam. Ppasti to sice nejsou velké a zkušený biker by je jistě přejel s prstem v nose a jistě by si ani nevšimnul že je přejel, avšak já mám z toho velikou radost.

Následující sjezd do vísky Binissafuller si (s rukama na brzdách) užívám. Pecka! Sama sebe překvapuju a v mozku se mi honí jediná otázka - že by koloběžkářku začalo tak moc bavit i kolo? Dál už je cesta placatá a krajina nudná. V cíli (Punta Prima) se rozhodneme to vzít jestě po silnici do vnitrozemího města St. Lluis kde je krásný park - v něm budeme spát pod širákem.

Najeto cca 28km; cesta offroad; náročnost je střední až těžká; převýšení 200m


7. den: nejvýchodnější bod a letiště

Poslední den vyrážíme po silnici směr Mahon. Jelikož jsme tam opravdu za chvilku, rozhodneme se ještě navštívit nejvýchodnější bod ostrova - ten se nachází kousek za Mahonem. Po silnici míříme směr Fortalesa dela Mora, anižbychom měli tucha co nás tam čeká. I přesto že je nejteplejší den (cca 25 stupnů!) a slunce pálí o sto šest, od moře fouká tak děsivej vítr že se cesta chvílema mění v peklo. Boční vítr má takovou sílu že to s náma hazí jak s hadrovejma panákama. Do kopce nám to vítr stěžuje natolik, že i Kuba sesedává a radši tlačí.

Na konci trasy nás čeká příjmné překvapení: veliká pevnost pravděpodobně chránící záliv. Vrátný u pevnosti po nás chce 8 eur za vjezd (je tam nějaký malý okruh). Jsme chudý, tak místo pevnosti sjíždíme serpentiny do nejblišího města Cala Longa a odtud pokračujeme do Mahonu. Dáváme relax ve stínu v parku, hrajeme Honkonga (též známe jako HuE nebo Vietnamský huckysak) a jedeme vrátit kola.

Na letiště už pokračujeme po svejch, bohužel - ani tam neteče pitná voda (i přes výstražnou ceduli na WC si říkám že to urcčitě tak strašný nebude - a ano je, chutná hnusně a slaně) a tak šetříme poslední zbytky vody na ránní odlet. Letistě se na noc zavírá, smíme však přespat venku před v chodem kde nás v 7:00 ráno budí hodný pán a nese nám 2 kávy. Vypijem si to a nasedáme do letadla...

Najeto cca 20km; cestou po silnici; náročnost lehká

Výdaje
Letenky: 40 eur / osoba
Mapa: 15 eur
Výpůjčka kola: 40 eur na osobu a 6 dní
Útrata: cca 5 eur za osobu a den
(ceny se hodně liší, ale pokud člověk najde vetší krám je to stejně drahé a něco i levnější než u nás)
Neplánované výdaje: 35 eur za 2 osoby na noc se snídaní
2.000 Kč / osobu: Cesta Paraha -> Weeze -> Praha
  • Libuska

    zveřejněno: 2014-06-03 14:44:26

    Ahoj, super článek. Chystáme se letos na Menorcu a chceme spát pod širákem nebo ve stanu. Koukala jsem, že jste také tak spali. Bojíme se jen, že je kempování tam zakázáno. Neměli jste nějaký problém? Kolik tam stojí potraviny? Prosím o nějaký kontakt, ráda bych se zeptala na nějaké info :) díky moc Libuška

    Odpovědět na komentář

    • Pavel

      zveřejněno: 2014-08-08 13:37:53

      Ahoj,
      moc pěkný článek.

      Dotaz na Libušku: "Vydařilo se spaní pod širákem?, Měli jste problémy s nalezením vhodného místa na spaní venku? V jakém termínu jste tam byli?"

      My jsme letos byli s rodinou na Mallorce 15 dní a z toho 4 noci jsme spali pod širákem nedaleko Cala Mesquida a musím říct, že to bylo moc super.

      Díky
      Pavel

      Odpovědět na komentář

Přidejte komentář:

Odběr novinek

Pokud chctete být informováni o nově publikovaných článcích, zadejte níže svůj e-mail. Jakmile zde něco přibude, dostanete upozornění.

Jednacesta.cz podporuje:

respekt.cz hatefree.cz Létáte-li letadlem, zaplaťte za návrat CO2 zpět do půdy

Weblog

[4. 11. 2022]

Přidán článek z dalšího zimního vandrování v Laponsku.


[13. 4. 2021]

Zločin v Ralsku


[3. 9. 2020]

Seskupil jsem fotky ze tří vandrů a dal je pod jeden stručný článek i s odkazy na fotogalerie.


[3. 6. 2020]

Svět se točí rychleji než stačím opečovávat svůj web, takže mám opět zpoždění! Přidal jsem zatím reportík z podzimních Alpiček s dívkou (vážné povídání) a odkaz na Kennedyho křenící Žert ze zimních Jeseníků (vtipné povídání); Brzy budou následovat další!


[26. 12. 2019]

Po delší době jsem přidal povídání z letních Mořských Alp: Mořské Alpy 2019, aneb možná poslední dobrodružství OČULovo a v nejbližších týdnech přidám pár dalších restů z roku 2019.


[28. 4. 2019]

Aktualizoval jsem sekci Fotky z vandrů - přidány čtyři kousky z let 2017 a 2018


[27. 4. 2019]

Mám tu report z letošního zimního výletu do Arktidy Inari 2019: Mrazové lázně


[3. 12. 2018]

Konečně jsem uveřejnil článek z podzimu: Napříč skotskou vysočinou, aneb voda je život, ale někdy taky smrt


[23. 9. 2018]

Letní výšlap na Grosses Wiesbachhorn (3.564m) - Stručný report z letního výšlapu v Alpách


[25. 5. 2018]

Inari 2018: Alone in the Cold, aneb Sám(a) v ledu - Konečně jsem se dokopal a dopsal zimní Finsko...


[7. 11. 2017]

Přidal jsem pár fotek z podzimního maškarního na Brdech.


[3. 8. 2017]

Íránské chození do kopce: letní výstup na mount Damávand (5.671 m n. m.) - Přidal jsem report z chození do kopce v Íránu.


[1. 8. 2017]

Krátký report z Kampermaueru


[13. 4. 2017]

Lezba v Juře, Jura v lezbě - surreální zmatenost pro dorost, psáno z pohledu pátého imaginárního účastníka zájezdu.


[30. 30. 2017]

Přijeli jsme ze severu, tuna je líčení: Finský Lemmenjoki v zimě: divočina i wellness na 68. rovnoběžce.


[23. 1. 2017]

Je zima, čas vandrů. Kennedy mi poslal report z našeho společného výletu do Krušných hor: První zimní alkovandr aneb Kennedyho krušné odpanění sněžnic a 14 dní na to sepsal Z Lípy do Lípy "na srabáka".


[15. 10. 2016]

Doplnil jsem povídání z Islandu: Překročení Islandu 2016: 400km pěšky Mordorem.


[24. 3. 2016]

Přidal jsem článek a fotky z putování zamrzlou finskou tajgou: Přes zamrzlé Laponsko: sobí stopou .


[2. 12. 2015]

Přidáno pár fotek z Brd: Brdy - holení chlupů.


[13. 11. 2015]

Po dlouhé odmlce jsem přidal povídání z 35 dní trvajícího dvoumužného vandru po severním Finsku a Norsku: Finsko/Norsko 2015: Zkrocená tajga neboli dva muži ve srubu Další články budou následovat.


[28. 1. 2015]

Přidal jsem report ze zimního přechodu Hardangerviddy: Zmrzlým perem: Zimní přechod náhorní plošiny Hardangervidda.


[7. 11. 2014]

Přidal jsem fotky z vandru podzimní Malou fatrou.


[20. 10. 2014]

Konečně jsem zkompletoval fotky a líčení z Grónska: Grónsko 2014: Výprava k jezeru Tasersiaq aneb 25 dní v pustině.


[27. 8. 2014]

Jsme zpět v ČR, výprava do Grónska byla úspěšná, fotky a líčení dáváme dohromady, více informací je zatím zde: http://gronsko2014.jednacesta.cz.


[6. 7. 2014]

Přidal jsem fotky a report z výšlapu na Piz Bernina (4,049 m) - českým stylem na alpský vrchol .


[18. 6. 2014]

Přidal jsem fotky z vandru Šumavou.


[15. 5. 2014]

Přidal jsem fotky z přechodu Jizerek a Krkonoš.


[4. 2. 2014]

Přidal jsem fotky ze zimního vandru přes vojenský výcvikový prostor Jince (Brdy).


[24. 1. 2014]

Ve fotogalerii z vandrů přibylo pár věcí: Javorníky - leden 2014 a Brdy - Leden 2014 - Bleskovka.


[11. 12. 2013]

Přidal jsem fotky a report z odpočinkového zimního vandru přes Jizerky.


[17. 10. 2013]

Konečně jsem zkompletoval líčení a fotky z Urho Kekkonen 2013 - vandr podzimní finskou tajgou. Byl to nejhezčí vandr mého života:)


[21. 4. 2013]

Soarss mi dodala report z jejich cyklovejletu po španělským ostrově Menorca: Menorcou na kolech Je tam i pár fotek, tak to omrkněte.


[21. 3. 2013]

Odemykám report ze zimního přechodu Slavkovského lesa: Zimní přechod Slavkovského lesa - příběh tří kamarádů: Vysoký, Hubený a Studený a zároveň přidávám spřízněnou fotogalerii.


[6. 3. 2013]

Dopsal jsem líčení z vandru hlubokou stopou: Zimní vandr přes Lužické hory - hlubokou stopou.


[29. 11. 2012]

Přidal jsem pár fotek z vandru po Rychlebskejch horách a Polsku: Rychlebské hory a Polsko.


[24. 10. 2012]

Přidal jsem pár fotek z Maroka: Maroko 2012 - Na turistu.


[19. 8. 2012]

Přidal jsem pár fotek do fotogalerie Alpy - Pitztal 2012.


[2. 8. 2012]

Dopsal jsem stručný report o Lezeckém zájezdu do Frankenjury.


[17. 7. 2012]

Přidal jsem článek o tom Jak jsem Barbuchu vyvezl na Súlov a zároveň zejtra razíme do Jury drtit v dešti 5tky!! Jo a beru foťák, takže něco přibude...


[23. 4. 2012]

Přidal jsem článek o Lezecké výpravě do jižní Francie a zároveň pár fotek z téže akce.


[14. 3. 2012]

Přidal jsem Joskův deník z výstupu na Mera Peak v Himalájích roku 2009.


[4. 3. 2012]

Přidal jsem pár fotek ze zasněžených Krkonoš


[13. 2. 2012]

Špicberky 2008 - výprava do arktické pustiny, aneb 14 dní divočinou s hladem v zádech - po čtyřech letech jsem přidal líčení z cesty po Špicberkách z roku 2008.


[1. 2. 2012]

Deník z výpravy do rumunského pohoří Apuseni roku 2003 - přidán prastarý deník z putování Rumunskem.


[29. 1. 2012]

Zimní bivak v Jizerkách - zahrabat se do sněhu


[30. 10. 2011]

Vandr Střela 2011 (Silver River) - další návštěva divoké řeky Střely.


[28. 10. 2011]

Klimakterium 2011 - 4denní pochod přes slovenské pohoří Vihorlat.


[30. 9. 2011]

Maroko 2011 - 14ti denní lezecko-poznávací vejlet do Maroka.


[21. 8. 2011]

Kungsleden - 450km napříč Laponskem daleko za polární kruh.


[17. 2. 2011]

Krušnohora 2011 - Krušnohorské mlžné trápení bylo pouze pro silné povahy s kladným vztahem ke slivovici...


[29. 1. 2011]

Vandr Brdy - leden 2011 - zimní víkendovej vandr z hospody U Paviána na kemp Swamp.


[24. 10. 2010]

Jizerky na podzim 2010 - Fotky z víkendový štreky Hospoda u Kozy - Hejnice.


[19. 7. 2010]

Alpy 2010 - Silvretta - 15 fotek z Alp.


[8. 7. 2010]

Nízké Tatry 2010 - Pár fotek z Nízkých Tater - přechod hlavního hřebene.


[17. 1. 2010]

Zimní přechod části Beskyd - 8 neohrožených polárníků vedených velkým Rykatánem... nezapadli!.


[17. 12. 2009]

England 2009 - Fotky z anglie - kvůli práci nebylo moc času na focení, tak jenom pár obrázků z národního parku Dartmoor a z Plymouthu (město za hranicí)...


[18. 7. 2009]

Alpy 2009 - Bernina gruppe - Pár dní v Alpách na hracicích Itálie a Švýcarska, bylo zrovna pěkný počasí na vylezení několika kopců...


[23. 12. 2008]

Zima na Islandu - Po 10ti denním putování Islandem jsme zjistili, že v zimě je tu opravdu zima a vítr opravdu fouká... Za to tu nepotkáte turistu - možná proto, že slunce vychází na 4-5 hodin děnně (přičemž je stejně většinou zataženo)...


[4. 8. 2008]

Svalbard 2008 - Heroický přechod části Špicberk v 5ti lidech plný potu, krve, deště a ledového větru... no vlastně až na odsunutí odletu o den to bylo bez zádrhelů..


[28. 6. 2008]

Roháče 2008 - jeden z tréningových treků přípravy na Špicberky..


[31. 5. 2008]

Krkonoše 2008 - 2 denní vejlet do Krkonoš.


[1. 5. 2008]

Střela 2008 (Silver River) - víkendový vandr kol divoké řeky Střely.


[12. 2. 2008]

Zimní vandr po Jeseníkách - Právě jsem se vrátil z Hradu.. eee, z vlaku, no prostě zimní přechod Jeseník úspěšně zakončen...


[2. 11. 2007]

Vandr T. O. Divizna 2007 - Jeden ze skvělejch vandrů na Divizně.


[27. 7. 2007]

Alpy 2007 - výstup na Grossvenediger (3666 m.n.m)


[2. 8. 2007]

Alpy 2007 - Ortler - Par vejletu do alp a tudiz neco kycovitych fotek zde...


[12. 7. 2006]

Skotsko - Paradni zem, supr dest, supr priroda, supr lidi a paradni pivo...


[11. 2. 2006]

Sherpalimit 2006 - První a zatím zároveň poslední ročník extrémního treku Sherpalimit.


12. 6. 2005

Vandr Beskydy - léto 2005 - Z Rožnova pod Radhoštěm po Česko-Slovenskejch hranicích na Lysou horu...


22. 1. 2005

Zimní vandr přes Labské pískovce - lednový pochod z Děčína do Jetřichovic a Chřibský.


13. 11. 2004

Děčínský sněžník 2004 - Zimní vandr - z Děčína přes Ostrov na Děčínský Sněžník.


27. 9. 2004

Rumunsko - Retezat - dneska sem se vratil z Rumunska z Retezatu, takze pridano par fotek...


15. 8. 2003

Roháče 2003 - s Pandou, Barbuchou a Joskou v Západních Tatrách.


24. 7. 2003

Rumunsko 2003 - další trek po Rumunsku.


23. 8. 2002

Rumunsko - Apuseni 2002 - 14ti denní vejlet do rumunského pohoříčka Apuseni.