Před týdnem mi volal Čáryfuk, že má prý plán na víkend - zahrabat se do sněhu v Jizerkách, rozkřesat oheň a hlavně prostě jen vypadnout na vandr. A jelikož jeho dvouletá dceruška ještě není stavěná na zimní čundry, tak prý shání parťáka... Jelikož mrzlo až praštilo a sněhu bylo dle Zákopčaníka dost (v Jizerkách 70-100cm), plán na víkend byl dán...
| kdy: | 28. 1. - 29. 1. 2012 |
| kde: | Jizerské hory |
| Fotogalerie: | Zimní bivak v Jizerkách |
O autorovi:
„Jsem tvůrce tohoto webu, vandrák, skalkař, pankáč, frontman kapely TZ!,
příležitostný fotograf, ajťák, učitel, příznivec severské přírody a milovník ptactva."
— Přemek
Vzhledem k časové zaneprázdněnosti jsme z Prahy vyráželi až v sobotu ráno - Čáryfuk v 7:00 a já v 8:00 autobusem z Čerňáku. Žlutejm autobusům to do Liberce trvá hodinu a čtvrt a navazující Vlak do Oldřichova v Hájích jede 20 minut. Prostě kolem 10:00 jsem nasazoval sněžnice v Oldřichovském sedle (hned vedle věhlasné trampské knajpy "U Kozy") a razil po zelené značce vzhůru směr kopec Poledník (864 m n. m.), kde jsme měli s Čáryfukem sraz. Sněhu bylo požehnaně, běžkařská stopa bohudík nebyla žádná a tak jsem se po hodině a půl pochodu střetl s parťákem na smluveném místě.
Kousek od vrcholové kóty jsme našli plac, který se zdál být příhodný pro náš záměr - vykopat záhrab, rozdělat ohěň (bez pomoci sirek či zapalovače - pouze křesadlem) a pořádně se vyspat. Záhrab a spaní proběhlo na výtečnou, s ohněm už to tak slavné nebylo... Nuže, já vzal svou zkušenou lopatu fiskars a začal hloubit, zatímco Čáryfuk dával dohromady podestýlku ze smrkových větví. Po chvíli jsem zjistil, že na klasický záhrab (rozuměj sněhovou jeskyni) není dost sněhu (ideální je návěj slehlého sněhu tak 2m vysoká), takže jsem vyhloubil pouze dva sněhové hrobečky pod stromem, které by měly na přespání též bohatě stačit.
Po dvou hodinách práce bylo ležení hotové a začli jsme se soustředit na rozdělání ohně. Jelikož je Čáryfuk specialista na přežití v podmínkách méně než nehostinných a zvládá rozličné techniky rozdělání ohně, zbavil jsem se odpovědnosti za případný neúspěch a veškeré křesání nechal na něm. Dřevo, které bylo k dostání na hřebenu Jizerských hor se vyznačovalo vysokým stupňěm zmrzlosti a ledovatosti - tzn. že na většině větývek byla ve větší či menší míře přítomna tenká vrstva ledu. Bříza v této výšce a podmínkách bohužel neroste, takže bylo nutno se spokojt se smrkovým chvojím. Po dvou nezdárných pokusech se Čáryfuk pochlapil a vykřesal oheň. Už to vypadalo, že budeme mít to štěstí a večeři si ohřejem, když v tom to nejsušší chvojí došlo a nic dalšího nechtělo chytnout... No prostě to chce ještě tréning a časem i boj o oheň vyhrajem...
Kolem půl osmé již parťák zalehl a já se chystal též - smrková podestýlka v záhrabu byla luxusní (+ jsem měl masňáckou nafukovačku), hloubka cca 70cm zaručovala ochranu před větrem a plachta nahrazující střechu zase tepelnou izolaci. Jediné co mě trápilo byla absence žlábku na odtok studeného vzduchu - nějak jsem neodhadl prostorovou náročnost svého batohu, bot, sněžnic atd. (vše jsem měl naskládané s sebou v záhrabu) a na tento veledůležitý žlábek nezbylo místo - byl jsem tak na nejnižším bodě, kde studený vzduch rád přebývá. Nicméně smrková podestýlka by to měla z části řešit.
Když jsem ve 20:00 uléhal, bylo venku -7 a u mě v díře pod plachtou -3, počítám že během noci šla venkovní teplota někam mezi -10 a -15 °C, v záhrabu bylo stále mírně pod nulou.
Po dvanácti hodinách spánku protkaného přesvědčováním vlastního organismu, že se mu nechce čůrat, jsem se probudil do jasného, pozdního rána. Absence žlábku vůbec nevadila, absence ohně naopak ano - teplý čaj nic nenahradí. Čáryfuk ve svém žďáráku spal stále jak zabitej.
Skvěle vyspaní a dehydrovaní jsme se po pár hodinách dostali zpět ke Kozovi, kde nás zmíněný přivítal jako vždy s otevřenou náručí plnou uzených kolen a pečených kuřat:)
Toť vše...
| Související fotogalerie: | Zimní bivak v Jizerkách |